»
S
I
D
E
B
A
R
«
Co s naším senátem? Zrušme ho!
18. Červen 2016

Tak letos opět budeme volit do Senátu Parlamentu České republiky a dopřejeme sedmadvaceti politikům poklidný šestiletý život v „konírně“ Valdštejnského paláce. Šest let nicnedělání, mnozí moji přátelé by mě řekli, že z toho by se zbláznil i psychicky odolný jedinec. No, podívejte se do našeho senátu!
Důvody, které ospravedlňovaly naše zákonodárce přijmout zákon o vzniku druhé komory parlamentu – Senátu Parlamentu ČR, se ukázaly jako liché. Senát se sice stal protiváhou poslanecké sněmovny, ale nikoliv z důvodů zákonodárných a pragmatických, nýbrž pouze politického hašteření.
Do senátu nebyly voleni skutečné osobnosti, možná i proto, že v ústavě je jeho role velmi slabá Je slabá natolik, že se tato instituce stala odkladištěm vyhořelých politiků a jejich dobře placenou trafikou. Do senátu se v současné době volí v zásadě podle stejného stranického klíče jako u voleb do sněmovny navzdory odlišným volebním systémům. Loňské volby jsou toho zářivým příkladem. Lidé si senát nepřejí. Odpor lidí k senátu se promítá ve volební účasti, která ve druhém kole dosahuje sotva 15% voličů. A potvrzuje to i jeden z posledních průzkumů, který uvádí, že 63,1 % občanů je pro zrušení Senátu. Role senátu se nyní navíc po přímé volbě prezidenta stane ještě dalším článkem našeho zákonodárství, které bude ve při nejen s mocí výkonnou, ale i prezidentskou administrativou. Význam senátu se navíc zhoršil vstupem oligarchů do politiky, když se různí „miliardoví podnikatelé“ nechávají zvolit jen proto, aby v senátu místo zájmu voličů hájili zájmy svých firem a spřátelených korporací.

Pokud někdo namítne, že Senát nelze zrušit, protože ho máme v ústavě, já říkám, že to jde. A nebyli bychom první. Už v roce 1970 byl senát zrušen ve Švédsku. Stalo se tak poté, co byla senátorům nabídnuta doživotní renta ve výši jejich senátorských příjmů. Za tento příslib zrušení odsouhlasili (jak vidno „charakterní politici“ jsou na celém světě). Švédsko přitom nebylo jedinou zemí, která zrušila senát. Už v roce 1953 byl díky výraznému vítězství jedné politické strany zrušen senát na Novém Zélandě. V souvislosti s ústavními změnami z 28. 3. 2001 zrušilo senát i Chorvatsko. Jako poslední se k tomu odhodlalo Norsko, kde byl až do roku 2009 tvořen norský parlament Shortingem a Odelstingem. Obě tyto části Norové rozpustili a sloučili do jednokomorového parlamentu. Tyto případy jednoznačně dokazují, že náš senát je možné rozpustit. Mělo by se však jednat o demokratickou cestu, o které mohou rozhodnout voliči v referendu.

Někteří politici tvrdí, že senát nás mnoho nestojí. Samozřejmě, miliarda a něco českých korun se v státním rozpočtu popravdě ztratí velmi lehce, ovšem právě z těchto ztracených miliard je tvořen náš státní deficit. Jsem přesvědčen, že zrušení senátu by byl správný krok k zeštíhlení přebujelé státní správy a jeho zefektivnění. Levný stát by měl být základem proto, abychom měli bohaté občany. A navíc, dle mého názoru je podstatně lepší šetřit na politicích, než na důchodcích, mladých rodinách a sociálně slabých.

Václav Prokůpek

Třetí světová válka je blíže, než si myslíte
18. Červen 2016

Čím dál tím častěji objevují se závěry analytiků, že současné pohyby na geopolitické scéně skonči „Velkou válkou“, proti které druhá světová bude procházka růžovou zahradou.
Není žádná pochybnost o tom, že napětí mezi NATO, tedy respektive USA a Ruskem se zvyšuje. Někteří dávají vinu USA za to, že rozfoukaly puč na Ukrajině, rozvrtal muslimské diktatury Arabským jarem a mobilizuje základny a zařízení (radar) v bezprostřední blízkosti Ruské hranice. Jiní dávají vinu Rusku, protože si nedalo líbit změnu mocenských sil na Ukrajině, kdy se z mentálně i jazykové blízké země s demokraticky zvoleným spřáteleným prezidentem přes noc prostřednictvím násilného převratu stala nepřátelská entita. Nebo proto, že pomohl svému strategickému spojenci v Sýrii v boji proti vzbouřencům.
Již Římané se ptali „Qui bono?“ kdo má prospěch ze zvyšování napětí? Rusko to není, to má eminentní zájem prodávat za slušnou cenu svůj plyn a ropu do Evropy a dostávat za to Evropské výrobky (nejenom auta). Evropě obchod také vyhovoval. Zde to skutečně vypadá na geniální zásah party z Washingtonu, jejímž viditelným chapadlem je Victoria Nuland. Politický profit z odvrácení Ukrajiny od Ruska k NATO bere USA a účet se poslal Evropě. Že jej Evropa nezaplatila je druhá věc.
Proč by ale USA chtěly válku s Ruskem? Obávám se, že to má kořeny už někde po druhé světové válce, nebo možná už po první válce.
Spojené státy po druhé světové válce byly největší průmyslovou velmocí světa. Jenomže ji ovládli bankéři a olejáři. Takže za panování prezidenta Eisenhowera (toho generála, který velel Západní Frontě za druhé světové) byly v USA postaveny úžasné dálnice a zároveň byla zrušena většina železnic. A USA se staly závislými na ropě. Texaská ropa rychle došla a ropa se začala dovážet ze zahraničí – Arabská ropa, Kanadské ropné písky, Venezuela. Byl zrušen zlatý standard a byl zaveden takzvaný petrodolar – nebo-li všude ve světě byl obchod s ropou realizován v dolarech. Dolar se také stal světovou rezervní měnou. Jinými slovy na celém světě byla poptávka po dolarech, které mohl FED emitovat v podstatě s nulovými náklady v ohromných množstvích a za tyto (z hlediska USA bezcenné) dolary vyvážely do USA své zboží. Průmysl, který generoval zisk v nejlepším případě několik procent, se zdál zbytečný. Odstěhoval se za levnou pracovní silou do východní Asie a v USA zůstal jenom kosmický a vojenský průmysl. (Nebo jste snad někde v posledních letech viděli na nějakém výrobku „Made in USA? Víte jak vypadá Detroit?) I tento zbytkový průmysl však začal ve velkém degenerovat. Kosmický průmysl atrofoval v USA natolik, že dnes americké družice vynášejí na oběžnou dráhu ruské a evropské rakety. Špičkový vojenský průmysl je pořád nejlepší na světě, ale tento předstih rychle taje. Objevují se články, že například Raptor je z hlediska bojového použití horší, než jeho předchůdce, přestože je několikrát dražší. Dodavatelé dnes mají a platí především teamy špičkových právníků a nikoli inženýrů, takže výsledkem neskutečně drahého vývoje je, že stíhačka či jiný stroj buď nejsou, nebo zdaleka nedosahují předepsané parametry, peníze jsou utraceny a stovky právníků sepisují další a další nároky na další a další peníze. (Něco velmi podobného jako když u nás ČKD dostane zakázku na výrobu lokomotiv či vagónů). No a mezitím stíhačky sedmé generace už má i Čína.
Bohužel výše zmíněný mechanismus generování dolarů pro potřeby obchodu s ropou a pro rezervy třetích států není nic jiného, než ohromné letadlo, nebo-li Ponziho schéma. Fungovalo desetiletí a generovalo ohromnou životní úroveň pro Američany. Jenomže letadlo nemůže letět donekonečna a jednou přistát musí.
Růst Americké ekonomiky (případně deprese a krize) závisí na ceně ropy. Když cena ropy přelezla přes nějakých 80 dolarů tak to začalo v USA s hospodářstvím vypadat velmi špatně. Navíc někteří diktátoři, jako Saddám Hussain či Kaddáfí začali chtít obchodovat s ropou v jiné měně než v dolarech. Evropa si udělala Euro a řada států světa si začala diverzifikovat valutové rezervy a vedle dolaru tam měli i část v Eurech. V tom okamžiku inženýři přišli s technologií krakování a najednou USA měli svou vlastní – a levnou břidličnou ropu a plyn. Někteří texaští podnikatelé si vzali velké úvěry od bank a začali těžit. To se ovšem nelíbilo „starým a velkým“ olejářským společnostem, jako Exxon Mobil či Shell. Začalo probleskovat podezření, že „břidličné“ vrty vůbec nejsou tak výnosné, jako klasické a že je to všechno bublina.
Takto vypadala situace před několika málo lety. Bylo hodně článků, jak jsou USA na krach. Nakolik jsou validní? Těžko říci. Každopádně trend je jasný – moc a technologická převaha USA upadá a totéž u „nových mocností“ roste. Jestliže má být válka a jestliže USA v ní chtějí vyhrát, tak se to musí stát rychle.
Do této situace padla cena ropy a plynu. Bylo zde podezření, že se jednalo o dohodu USA a Saudské Arábie. Jiní říkali, že to byl útok na USA a její břidličné zdroje. Pravdou ovšem může být obojí. Velkým americkým olejářům (Exxon) Texasani těžící z břidlic zjevně velmi vadili, i když jsou oba „Američani“. A vládu v USA má pod kontrolou spíše ten Exxon.
Jak si (asi) USA představovali vývoj po pádu cen ropy? Myslím, že nějak takto:
1. Ekonomika USA začne díky levným palivům rychle růst, průmysl se vrátí.
2. Rusko zkrachuje, nebudou se platit státní zaměstnanci (vojáci a policisté, učitelé), nebudou se vyplácet důchody jako za Jelcina, nespokojený lid svrhne Putina, který ztratí podporu silových složek.
3. Saudská Arábie dostane za odměnu Sýrii, natáhne se plynovod z Kataru do Evropy a Evropa ztratí závislost na Ruském plynu.
4. Ukrajina vstoupí do EU, případně bude mít exkluzivní členství. Vstoupí do NATO a raketové a jiné systémy NATO se instalují na východních hranicích Ukrajiny několik set kilometrů od Moskvy.
5. Rusko v beznadějném postavení a za (možná) slabého následníka Putina přistoupí na privatizaci svých surovinových zdrojů ve prospěch nadnárodních korporací. Zároveň se rozpadne na několik subjektů tak, jako v 90tých letech Sovětský Svaz. Kvůli riziku občanských válek se nástupnické státy dobrovolně vzdají jaderných zbraní výměnou za „bezpečnostní záruky“ západních zemí.
Zdá se, že tento plán ve většině svých bodů nevyšel. Rusko bylo pádem ceny ropy sice těžce zasaženo, ale pozicí současné vlády a prezidenta to neotřáslo a ekonomicky našlo dostatek zdrojů, aby dokázalo vojensky a politicky hájit své zájmy na Ukrajině i v Sýrii. Třetí potenciální konflikt – opětovné rozhoření bojů v Náhorním Karabachu – zatím jakž takž úspěšně hasí. Saudské Arábii už dlouhodobě nízké ceny ropy začínají rovněž velmi výrazně překážet, protože nedokázali osekat své extrémní výdaje. A ropa začala v posledních měsících růst, což na jedné straně uvolňuje smyčku na ruském krku a zároveň brzdí i ten minimální růst v USA, který nízké ceny komodit nastartovaly. V Sýrii je pořád u moci Assad, takže ropa a plyn ze středního východu do Evropy v dohledné době proudit nebudou a Evropa zůstává závislá na Rusku. Vedlejším dopadem v Evropě jsou i tendence na ukončení protiruských sankcí.
Z výše uvedeného to vypadá, že studenoválečnický recept na likvidaci Ruska se nepovedl. Takže zbývá jenom varianta „horké velké války“. Jak to vypadá s ní?
Už Brzezinský ve své knize „Velká šachovnice“ říkal, že Sovětský svaz musí být sevřen ve třech bodech:
• Nejdůležitější je Evropa, která bude nástupištěm pro invazi
• Jih jistí Turecko a (dnes již ne) Irán
• Východ pokrývá Jižní Korea a Japonsko.
Zjevnou a ohromnou chybou USA bylo, že establishment nepodpořil ve své době šáha Rézu Páhlavího a nechal Irán ajatolláhům, kteří byli jejich smrtelní nepřátelé. To oslabilo sevření Sovětského svazu z Jihu.
Ve výše uvedeném světle se jeví velmi logickou nedávná snaha Putina sblížit se s Japonskem, kde jsou základny USA velmi nepopulární. Bude to stát Putinovi i za Kurilské ostrovy? Uvidíme. Spojenectví USA a Jižní Koreje je neprůstřelné, dokud vládnou v Severní Koreji Kimové, ze kterých má Soul strach. Ale jenom Korea je jako základna proti východnímu Rusku dost málo, USA musí udržet Japonsko, pokud se mají cítit dost jistě vedle Sibiře a Číny.
Zbývá Evropa. Evropa byla poslušnou částí NATO, dokud nepadl Sovětský svaz. Poté se Evropa začala cítit komfortně bezpečně a kanibalizovala armádu ve prospěch sociálního státu, za který se ve volbách dostávají politické body. Zároveň velké Evropské státy ztratili potřebu poslušnosti vůči USA – víme, jak se kroutili, když USA požadovali podporu při svých vojenských akcích na Středním východě.
V současné době potřebují USA dvě věci – nakopnout svou ekonomiku a donutit Evropu ke slepé poslušnosti. Zkusme tedy extrapolaci do budoucnosti, i když prognostika je věc ošidná.
Miliony imigrantů zaplavují Evropu. Pokud v Evropě vznikne výbuch arabsko-muslimského povstání, tak Evropa nemá silové složky, které by proti němu mohla postavit. Evropské armády ani policie by na to nestačily. Zvláště, pokud by povstalci byli vyzbrojeni alespoň lehkými zbraněmi. Vzpomeňme na odhalené lodě s náklady kalašnikovů, které byly zameteny pod koberec. Kolik jich v Evropě svůj náklad vyložilo? Neumím a neodvažuji se odhadnout. Jedno je ale podle mne jasné. Dostat do pohybu miliony lidí v Africe a Asii, logisticky to zaštítit, organizovat a financovat nekonečně přesahuje možnosti a schopnosti Islámského státu. Ti ještě tak dát dohromady deset fanatiků, zaplatit jim pět tisíc Euro, vyzbrojit uschopněnými samopaly dříve zneškodněnými a poslat na letiště či do koncertní sítě. Organizace a financování milionů lidí na území větším než několik Evrop je úplně jiný level. Vyžaduje to tisíce operativců v terénu, stovky řídících důstojníků implementujících rozkazy centrálního štábu. I na CIA je to skvělý výkon hodný obdivu. Ti alespoň mají lidskou i materiální infrastrukturu vypracovanou pro Arabské jaro, pro kohokoli jiného (i pro tajné služby velkých států) v podstatě nemožný úkol.
Faktem je, že dnes existuje jediná síla, která by potenciálně byla schopna si s povstáním v Evropě rychle a brutálně poradit a tou je americká armáda. Budou ji Evropští lídři na kolenou prosit? Asi ano. A navíc by takováto operace ospravedlnila masivní přesun US pozemních sil do Evropského prostoru jako nástupiště na Rusko.
S nepokoji v Evropě by s největší pravděpodobností padlo Euro. V důsledku tohoto pádu by ovšem státy, které mají Euro v rezervách, museli rychle najít substituci. A rychle by potřebovali velké objemy dolarů, aby si rezervy centrálních bank doplnily. To by opět ohromně – i když krátkodobě – posílilo ekonomickou pozici USA. A to je přesně okamžik, který by logicky USA využila, aby porazila Rusko.
Putin a jeho suita má zřejmě představy dost podobné tomu, co jsem zde sepsal. Proto teď haraší zbraněmi. Zjevně v hlubokém utajení už někdy od roku 2000 rekonstruuje armádu a snaží se mít nejmodernější zbraňové systémy. Kdokoli se podívá do nedávné historie článků na webu, zjistí, že ruská vojenská letadla svými parametry nepříjemně překvapují důstojníky NATO, že Rusko má střely s plochou dráhou letu, že jejich prostředky elektronického boje jsou o třídu lepší než americké ekvivalenty, že zmodernizovali atomové raketové křižníky včetně Petra Velikého a mnoho podobných zpráv.
Signál v podstatě říká, že jestli si US armáda myslí, že svou technologickou převahou přejde přes ruskou armádu tak, jako přešly přes gardu Saddáma Hussajna, kde tanky měly proti americkým střelám cenu šrotu, že to tak nebude.
Kromě toho už 70 let na obou stranách probíhá utajený vojenský výzkum. Stačí si najít na webu „Projekt Philadelphia“ nebo Rusko – Čínský incident na Ussuri z roku 1969, kdy se 50.000 čínských vojáků údajně vypařilo i s kopcem, kde byli opevněni.
Půjde za těchto podmínek vyprovokovat velkou válku? Zdá se, že vše závisí na tom, nakolik jsou USA v zoufalé situaci. Protože historie zná mnoho nepochopitelných válek, které útočník nemohl vyhrát a které vznikly pouze proto, že „mírový stav“ by znamenal pro vládnoucí garnituru katastrofu ještě větší. Ani nemusíme chodit daleko do minulosti. Útok Argentiny na Falklandy v době, kdy ještě měla Velká Británie docela bojeschopnou armádu a navíc za premiérku „Železnou lady“ se zdál být šílenstvím. A také byl. Ale Argentina byla před krachem. Jsou dnes USA v obdobné situaci? Těžko říci. Každopádně ty suroviny, co jsou na Sibiři, potřebují velice nutně. A, pokud nebude válka teď, tak USA budou jenom slábnout a Rusko a Čína jenom sílit.
Zatím máme kliku. Nemáme na svém území arabsko - islámské imigranty v počtu, který by jim umožnil šanci na povstání, ani důležité vojenské instalace NATO, které by si říkaly o atomovou ránu z Kaliningradu. Naše hornatá zemička také není příznivá tažení velkého množství vojáků, ti historicky z dobrých důvodů při tazích Východ – Západ a obráceně táhly údolím Dunaje a polskými rovinami. A ty důvody snad platí i teď. Snad to pomůže. Zatím…
Václav Prokůpek

Václav Prokůpek: Je ČSSD vlasteneckou stranou?
18. Červen 2016

Vláda Bohuslava Sobotky vyslala svého zástupce na Sudetoněmecký krajanský sraz a sám premiér Sobotka se nechal v deníku Právo (21. května 2016) slyšet, že sudetské Němce potřebujeme jako spojence ve sjednocené Evropě. Sudetské Němce, kteří nám rozbili Československou republiku, hrubě uráželi český i slovenský národ a požadovali a mnozí jistě požadují majetky v českém pohraničí? To snad nemůže Bohuslav Sobotka myslet ani vážně! Otvírá to ale otázku, zda je ČSSD vůbec vlasteneckou stranou?

Dlouhodobý program ČSSD má skoro 60 stran, ale není nutné to celé číst, vše se dá shrnout do jediné věty: budeme usilovat o postupnou likvidaci české státnosti a českého národa za účelem vytvoření jednotného celoevropského státu, kde nebudou existovat národy, ale jen beztvará mul multikulturní masa světoobčanů, kteří nebudou mít žádnou národnost, kulturu ani tradice. Nebo se dá tento program vyjádřit pouze jediným slovem a to je zrada na vlastním národu. Ostatně, aby Sobotka tato slova podpořil, ještě pro jistotu dodal, že by rád jednal s umírněnými příznivci islámu. Ostatně, Sobotka dokázal tak dokonale snížit volební potenciál ČSSD, že ho nešetřil ani bývalý člen ČSSD Miloš Zeman.

ČSSD nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu a spoléhá na to, že lidé stejně programy nečtou, miliony voličů se nechají ohlupovat falešnými sliby, nic neříkajícími hesly a masivní volební kampaní za desítky či stovky milionů korun, opět pro ně budou hlasovat odboráři a oni budou moc někdy veřejně, jindy v zákulisí dále vyvíjet svou činnost proti občanům České republiky. Proto je třeba tento program co nejvíce šířit a seznamovat s ním vaše známé a přátele, kteří by chtěli tuto stranu volit. Pokud nechcete, aby naše vlast zanikla a aby zde jednou místo Čechů žil jakýsi multikulturní pronárod, jak už před sto lety plánoval kníže Coudenhove-Kalergi, pokud chcete aby se v naší zemi za padesát let mluvilo stále česky a ne arabsky nebo německy, pokud nechcete, aby vaše dcery musely chodit zahalené od hlavy až k patě a aby nás pětkrát denně nerušil řev muezzinů, pokud nechcete, aby vaše děti braly drogy, které jim budou prodávat přistěhovalci z Afriky a z Afghánistánu, aby se vedle vás v metru nebo v autobusu odpálil islámský fundamentalista opásaný travinou s hřebíky, pokud nechcete být celou noc zavřeni doma a mít strach vystrčit nos na ulici, kde budou probíhat přestřelky mezi drogovými i jinými mafiemi, pokud nechcete, aby na kraji Prahy i dalších velkých měst vznikla přistěhovalecká ghetta, kam už se neodváží vkročit ani policie, natož pak běžní občané, pokud nechcete aby ženy nemohly chodit po ulici bez doprovodu ze strachu že je nějaký imigrant „znásilní“, pokud nechcete, aby většina peněz, které platíte na sociálním pojištění směřovala na sociální dávky pro statisíce nezaměstnaných azylantů, pokud nechcete, aby se homosexualita stala společenskou normou, nezbývá vám nic jiného, než ČSSD nevolit. ¨
Vzpomeňte si na to prosím před krajskými, senátními i sněmovními volbami. Je zde přece mnoho stran, které nic takového v plánu nemají a naopak se proti tomuto úpadku snaží bojovat.

A na závěr ještě jedna pikantnost, Lidová strana ve Švédsku začala prosazovat legalizaci pedofile, takže proti tomu je výlet ministra kultury zvoleného za lidoveckou stranu na Sudetoněmecký krajanský sraz do Norimberku jako jednu z mnoha mylných epizod české zahraniční politiky.

Václav Prokůpek

Václav Prokůpek: Bitcoin – nejznámější virtuální měna
18. Červen 2016

Aktuální novinkou, která prošla řadou mainstreamových médií, je přiznání australského podnikatele Craiga Wrighta, že vytvořil virtuální měnu Bitcoin. A hned se také objevili spekulace, že pod pseudonymem Satoshi Nakamoto může být ve skutečnosti někdo jiný. Notebook.cz samozřejmě nemůže podobné dohady rozhodnout, ale může Vám trochu objasnit, co že to ty Bitcoiny jsou.
Bitcoin je především jednotka virtuální měny, ovšem též název peer-to-peer sítě a přidruženého software, protože jedno bez druhého by nemohlo fungovat. Obecně ale zůstaňme u pohledu na Bitcoin jako na měnu. Její „virtuálnost“ je daná tím, že nemá hmotné nosiče (kus zlata, minci, bankovku, kartu), používat ji lze jen prostřednictvím výpočetní techniky a internetu. Naopak trendem jdoucím proti „virtuálnosti“ je fakt, že je jasně definováno, jak se budou Bitcoiny uvolňovat do oběhu, neexistuje tedy žádná vláda nebo centrální bankéř, který by rozhodoval o tom, kolik „nových“ peněz vydá do oběhu (jako např. kvantitativní uvolňování FEDu).
Bitcoin je dokonale decentralizovaný. Jeho distribuce je založena na síti, kde svým způsobem všichni kontrolují všechny a vytváří se databáze všech uskutečněných transakcí, kterou si můžete stáhnout do počítače a, pokud na to máte chuť, překontrolovat. Ovšem dnes má hodně přes 20 GB dat :-)
Základem měny je jednotka 1 Bitcoin. Dnes (3.5.2016ú má hodnotu 416,28 dolaru, to je v přepočtu 9 806,724 Kč. Kurz Bitcoinu je určován pouze a výhradně trhem, tedy nabídkou a poptávkou uživatelů, řada z nich považuje ovšem Bitcoiny za spekulativní investici, kurz tedy oproti tradičním měnám hodně fluktuuje. 400 dolarů za jednotku je samozřejmě velká částka, k běžným platbám se tedy používají desetinné zlomky Bitcoinu:
0,01 BTC = 1 cBTC = 1 Centi-Bitcoin (nebo také Bitcent)
0,001 BTC = 1 mBTC = 1 Milli-Bitcoin ( nebo také mbit, em-bit či millibit)
0,000 001 BTC = 1 μBTC = 1 Micro-Bitcoin (nebo také u-bit, yu-bit, microbit)
Nastavením měny je zatím dělitelnost omezena na osm desetinných míst, nejmenšímu „haléři“, tedy 0,000 000 01 BTC se říká 1 Satoshi podle pseudonymu zakladatele sítě. Hodnota jednoho Satoshi je jedna desetitisícina amerického centu, můžete tedy uskutečňovat velice přesné transakce a i budoucí výrazný růst hodnoty o řády nezpůsobí žádnou zásadní újmu, krom růstu hodnoty vašeho majetku. V případě potřeby je navíc možné zvýšit dělitelnost Bitcoinu o další řády v podstatě do nekonečna, pak by se ovšem hledalo nové jméno pro nejmenší jednotku, například Nakamoto.

A proč se zabývat dělitelností na tak malé části. Není to až tak teoretické – Bitcoinů je omezené a předem známé množství, bude jich vytvořeno jen 21 milionů, to by mělo nastat v roce 2140. Pokud by se z Bitcoinu stala obecně užívaná světová měna, v což ostatně zakladatelé doufají, převáděly by se na ní majetky v hodnotách miliard dolarů – kvůli konečnému počtu Bitcoinů by tak rychle rostla jejich hodnota, a to o řády. To je však vzdálená a ne zcela pravděpodobná budoucnost.
Nechci se zde pouštět do vzletných ekonomických úvah, ale existuje velké množství teorií a ekonomů, kteří nejsou spokojeni s fiat měnami současných států, které si mohou s měnami, a tedy s velkou částí majetku lidí, dělat prakticky, co chtějí. Bitcoin by jim tuto sílu vzal, což by pro mnoho lidí znamenalo větší míru svobody.
Místo ekonomie se raději věnujme principu fungování měny. Z pohledu Bitcoinu existují dvě skupiny účastnící se na jejich oběhu: koncoví uživatelé a těžaři.
Koncoví uživatelé jsou ti, kteří Bitcoiny vlastní, posílají si je, obchodují s nimi. Každý z nich má svou peněženku (může jich mít neomezené množství), která slouží jako adresa pro platby. Současně si udržují distribuovanou databázi všech proběhlých transakcí – tzv. blockchain (v případě plnohodnotného klienta je to přes 20 GB dat, je však možné se na databázi ptát důvěryhodného uzlu nebo si udržovat jen její část). V databázi je zapsáno, která část kterého Bitcoinu v síti patří které peněžence.
Každé peněžence náleží soukromý a veřejný klíč. Pokud chce uživatel provést transakci, vezme patřičný obnos svých mincí a případný poplatek a vytvoří transakci, kterou podepíše soukromým klíčem. Tuto informaci rozešle všem uzlům (uživatelům), ke kterým je připojen, ti to rozešlou dalším apod. do celé sítě. Informace o změně vlastníka se tak rychle šíří, musí být ovšem potvrzena.
O to se starají těžaři. Seskupí transakce čekající na potvrzení, přidají k nim odkaz na předchozí potvrzený blok transakcí a údaj zvaný kryptografická nonce. Snaží se najít takovou nonci, aby se hash nového bloku vešel pod sítí stanovený limit. Těžař, kterému se nalezení nonce, a tím i vytvoření a potvrzení nového bloku transakcí, podaří, si nechává případné poplatky ze zahrnutých transakcí a především odměnu za potvrzení bloku. Odměna je momentálně 25 BTC a jedná se o jediný způsob vytvoření nových bitcoinů.
Jedním ze základních předpokladů fungování sítě je, že žádné seskupení těžařů pracujících společně nemá větší výpočetní výkon, než celý zbytek sítě. Pokud by k tomu došlo, mohl by takový útočník měnit historii svých transakcí a zamezit provádění nových, ovšem nemohl by krást cizí Bitcoiny nebo databázi ničit. Nehledě na to, že komunita distribuovaných výpočtů má obrovskou sílu a v případě ohrožení by dokázala snadno vytvořit protiváhu.
Častou výtkou je fakt, že Bitcoiny jsou anonymní mohou usnadňovat trestnou činnost nebo praní špinavých peněz, faktem ale je, že hotovost nebo vysoce likvidní komodity (malé diamanty, zlato) jsou anonymní v podstatě stejně. Z toho ostatně pramení jedno riziko i pro vlastníky Bitcoinů – peníze jsou vázány ke konkrétní adrese (peněžence) a jejímu soukromému klíči, pokud ho zapomenete, ke svým Bitcoinům se už nikdy nedostanete – jako když Vám vypadnou peníze z kapsy – jen je poměrně jisté, že Vaše ztracené peníze nikdy nikdo nenajde.
A jak k Bitcoinu přijít? Z výše uvedeného vysvítá, že se můžete přidat k těžařům, bohužel současná výpočetní náročnost je taková, že používat pro těžbu Bitcoinů běžný počítač je v podstatě zbytečné, na tuto činnost se staví specializované stroje s jednoúčelovými ASIC čipy, které umí jen jednu věc, ale velice rychle a efektivně.
Obvyklejší možností je Bitcoiny nakoupit ve směnárnách, nechat si jimi zaplatit a na webu existuje řada služeb, které vám zaplatí za prohlížení reklam nebo hraní jednoduché rulety v řádech uCTB (mikro-Bitcoinů).
A jestli také k něčemu jsou. Nejmedializovanější asi bylo používání Bitcoinů za placení nelegálních služeb na darknetu, např na tzv. Silkroad, kde bylo možné koupit nelegální drogy, neregistrované zbraně apod. Ale mnohem víc se rozvíjí legální použití – hotely sítě Howard Johnson, webové služby na blogu Wordpress, na Redditu, ale také Microsoft pomocí účtů MSFT (nákup her pro Xbox), v Čechách třeba donášková služba damejidlo.cz a řada menších podniků.
Jestli je Bitcoin měnovou budoucností světa, jestli vedle sebe bude žít více virtuálních měn nebo si budou konkurovat i s těmi státními – nevím a nedokážu předpovědět. Je ale úžasné sledovat vývoj nového stupně technologie peněz. Vždyť ty jsou, podle slov minulého prezidenta, vždy až na prvním místě a tolik ovlivňují naše životy. A pokud máte chuť, určitě Bitcoiny zkuste. I autor tohoto článku už novou peněženku má.

Vláda ještě více omezuje svobodu občanů
18. Červen 2016

Zločinecký režim v České republice nebo chcete-li vlastně v protektorátu Czechia, či jak se tento stát dnes vlastně jmenuje vymýšlí další zákony jak omezit svobodu občanů. Podle nových zákonů má ministerstvo financí pod záminkou boje proti hazardním hrám cenzurovat internet (kdo dokáže že se na internetových stránkách s protvládním obsahem neprovozovaly hazardní hry, případný soudní proces by trval několik let a stál by velké peníze), policie bude moci bez soudního příkazu prohledávat občanům byty, pod záminkou že mají PODEZŘENÍ (tj. nějakého policistu to zrovna napadne), že se tam hrají hazardní hry, nebo že tam člověk přechovává zbraně.

Do toho stále více odposlechů, průmyslových kamer a centrální registr bankovních účtů Ministerstvo spravedlnosti chce zase kriminalizovat šíření třídní nenávisti (to je tak široký pojem. že to může být jakákoliv kritika vlády). Když si uvědomíme jací arogantní mladíčci i absolventi VUMLu pracují u policie a na úřadech (neříkám že všichni) a jak zneužívají svých pravomocí a šikanují občany, a teď si ani člověk na ně nemůže stěžovat nebo dostane pokutu.

Jedná se o další absurditu a nehoráznost současného režimu. Ústava ČR nebyla dodržována ani za předchozích vlád, ale ta současná vláda z ní udělala cár papíru. Političtí zločinci z ČSSD, ANO a KDU-ČSL i jiných stran si již nejsou jistí svoji mocí, protože vidí. že stále více lidí je proti nim a snaží se občany zastrašit. Ale my se nesmíme nechat zastrašit, musíme se chovat v zásadě v mezích zákona, aby neměli záminku k represím a všemi prostředky postupně pracovat na změně režimu.

Tyto absurdní zákony totiž v konečném důsledku tento nedemokratický režim oslabí, protože jak bude přibývat lidí, kterým policie bezdůvodně vtrhne do bytu a udělá domovní prohlídku, protože soused říkal, že se tam hrají hazardní hry a jak bude přibývat lidí, kteří dostanou pokutu, za to že urazili nějakého hlupáka na městském úřadě nebo v uniformě, tím bude vzrůstat i odpor občanů k celému režimu, neboť lidé pochopí že se nejedná o selhání jednotlivce ale že je zkažený celý systém a že jediné řešení je změna režimu.

Václav Prokůpek

České kronikářství má dlouholetou tradici aneb jak to bylo doopravdy
20. Prosinec 2015

V českých, moravských, slezských i lužickosrbských zemích mělo takzvané písmáctví významnou tradici. I proto naši historii ovlivňovali kroniky a zejména kronikáři. Bohužel, dnes má řada obcí problém najít kronikáře, který by zaznamenával dění v obci. O to více je si třeba vážit všech těch odvážných kronikářů, kteří zapisovali historické momenty a někdy si museli i vymýšlet, jelikož jako poddaní museli příběhy přizpůsobit zejména požadavkům panovníků.

Renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan neměl rád prázdná místa v našich dějinách a často se je snažil vyplnit i svými více či méně pravděpodobnými historickými příběhy.

Málokdo by ale tušil, že zasáhl nejen do českých, ale i uherských, potažmo maďarských dějin. Ve své Kronice české z roku 1541 dal vznik města Velvar do souvislosti s uherskými předky. Když kníže Boleslav I. bojoval proti Maďarům, měl vůdce uherské družiny a náčelník Maďarů Jichan v táboře u vsi Uhry sen, v němž mu jakýsi muž podal chlebovou střídku a vnuknul myšlenku, aby založil město, jinak bitvu proti chrabrému Boleslavovi I. nevyhraje. Maďaři skutečně založili město, které nazvali Belvar, což v překladu znamená Střídové Město. Časem se ale jméno města zkomolilo a prý i díky tomu, že ve městě vyvěrala voda a obyvatelé osady hodně vařili, vzniklo město, které výrazně ovlivnilo české, polské, maďarské i evropské dějiny – Velvary!

Dodnes se přesně neví, zda slavný náš i evropský panovník Karel IV. povýšil po roce 1357 Velvary na městečko či nikoliv. Při velkém požáru města Velvary totiž shořely veškeré důležité listiny podepsané Karlem IV., Zikmundem Lucemburským a Jiřím z Poděbrad, které městu zaručovaly různá privilegia. A tak až výnos českého i polského krále Vladislava II. Jagelonského v listopadu 1482 udělil městu Velvary různé výsady. Město mělo právo budovat hradby, konat trhy a vybírat poplatky i cla. Město Velvary prý bylo od vzniku „postiženo kletbou“. Uherskému náčelníku Jichanovi se totiž nevyplnil sen a proroctví, že pokud postaví osadu Belvar, zvítězí nad Boleslavem I. To se ovšem nestalo a Velvary zachvátil požár ohromných rozměrů nejen v již zmíněném roce 1482, ale také o osm let později a v letech 1531 a 1571.

Do historie města se jednoznačně nezapomenutelně zapsal Karel IV. A to jednak tím, že velvarský farář byl v roce 1370 kaplanem císaře římského a českého krále. K době „otce vlasti“ se také váže pověst o poslání vajec na stavbu kamenného mostu, dnes pro nás známého jako Karlův most. Velvarští konšelé totiž ve své horlivosti poslali na výstavbu mostu do Prahy vejce, ale pro jistotu je dali uvařit natvrdo, aby se cestou nerozbila. Po porážce od Husitů u Vyšehradu se ve Velvarech ukrýval i král a císař Zikmund Lucemburský.
Významným mezníkem pro město Velvary je návštěva velvyslance anglického krále Fynese Morysona. Ten totiž objevil ve městě skvělého architekta Santiniho Moneho, který pocházel jako mnoho dalších významných stavitelů té doby ze severu Itálie. Jeho strýc Bartoloměj postavil památnou a architektonicky skvostnou Pražskou bránu, synovec krásný kostel svatého Jiří ve Velvarech. Temperamentní Santini byl ale v roce 1619 potrestán za výstup s pistolí v obecním pohostinstvím žalářem. A když o sedm let později zemřel, zanechal za sebou spoustu dluhů, hlavně za víno. Přesto mu paradoxně patří na místním hřbitově honosná a na významném místě umístěná hrobka. Nedaleko tohoto města leží obec Chržín. V malebné vesničce u Bakovského potoka působil v místním kostele svatého Klimenta coby kaplan i uznávaný kronikář Václav Hájek z Libočan.

Ve vesničce žil i jeho přítel, vlastenecký astronom Antonín Strnada. Zlý jazykové říkají, že to byl právě zmíněný hvězdopravec, který písmáka Václava Hájka nabádal k tomu, aby „bílá místa“ v našich dějinách zaplnil pokud možno věrohodnými příběhy, které zdůrazní dlouhodobou a kontinuální historii českého národa.

Václav Prokůpek

Minsk se chce stát východoevropskou metropolí hazardu
20. Prosinec 2015

Běloruské metropole s téměř dvěma milióny obyvatel se zatím nedotkly potíže občanů Ruské federace s devalvací rublu a kasina v hlavním běloruském městě – v Minsku jsou plná bohatých klientů z Moskvy. Běloruské metropoli proto někteří přezdívají „ruské Las Vegas“.

Kvůli potížím Putinovy země potom, co Ruská federace anektovala Krym a Evropská unie uvalila na moskevskou administrativu řadu sankcí, se očekávalo, že řady hráčů významně prořídnou. Jenže běloruský, jinak autoritářský, prezident Lukašenko propustil politické vězně a Evropská unie zmírnila sankce uvalené nad běloruským režimem.

A výsledky se dostavily okamžitě, do kasin v Minsku začali jezdit celebrity z celého světa a místo „ruského Las Vegas či Monte carla“, chtějí nyní šéfové heren v Minsku vybudovat východní hráčské doupě, kam budou ruletu jezdit hrát lidé z celého světa.

Hráčské paláce v Minsku, například XO nebo Carat, rozdávají bohatým ruským hráčům rulety a podobných hazardních her automobily značky Hummer a Range Rover a to jenom proto, aby byla osmihodinová jízda z Minsku zpátky do Moskvy pohodlnější.

A provozovatelé heren v Minsku se nebojí nabídnout obdobné služby i hazardním hráčům z jiných zemí, například z arabských ropných velmocí. Těmto hráčům jsou ochotni poskytnout i soukromá letadla. V Minsku se herny naplno rozběhly roku 2006.

V samotné Moskvě je hazard ilegální od roku 2009, napsal list The Guardian.

Václav prokůpek

Použité zdroje:guardian.uk

Slovenské tenistky dráždí novináře: Jedna šperky, druhá obdivem Číny
20. Prosinec 2015

Slovenská tenistka a kráska Dominika Cibulková se opět dostala na stránky bulvárních novin nejen na Slovensku, ale i v zahraničí. Důvod? Do Bratislavy se vrátila z exotické dovolené a v jednom butiku si nakoupila šperky za 169 tisíc euro a neopomenula se jako krásná žena předvést, a tak vězte, že Dominika si pořídila dva krásné prsteny, jeden za deset tisíc euro, druhý za pětatřicet tisíc, potom si vyzkoušela a zakoupila náramek na nohu za šest tisíc euro a náušnice za 118 tisíc euro. Bulvární fotografové byli v akci a vše vyfotili a připomenuli, že ty nejlepší tenistky na světě, mezi které Dominika Cibulková stále patří, si vydělávají pořád velké peníze.

Jednadvacetiletá rodačka z Košic Anna Karolina Schmiedlová se letos dostala až na šestadvacáté místo světového žebříčku WTA a dokonce startovala na Turnaji šampiónek v čínském městě Zhuhai (Ču-chaj), kde startovaly tenistky, které se nevešly na Turnaj mistryň a dostaly se na neoficiální mistrovství světa skupiny B – takzvaného Turnaje šampiónek nebo-li WRA Elite Trophy, na kterém se až do finále dostala Češka Karolína Plíšková a vyhrála ho Venus Williamsová, ale Slovenka Schmiedleová nakonec také v Číně překvapila, přestože tam letěla původně jako náhradnice. „Původně se mi tam vůbec letět nechtělo, dvanáct hodin jsme čekali na letišti v Ankaře na přestup do nejbližšího letadla. Víte, letíte celý den a vlastně ani nevíte, jestli budete hrát,“ řekla Anna Karolina Schmiedlová časopisu smag.cz, kterému se také přiznala, že nakonec nelitovala vůbec toho, že do čínského města Ču-chaj letěla, přestože si zahrála pouze jeden zápas.
V tomto duelu ale Italce Vinciové předvedla své herní kvality a vyhrála doslova suverénním způsobem: „Hrála jsem sice vlastně v provinčním čínském městě, ve kterém žije na Čínu jen jeden a půl miliónu lidí, ale stálo to za to,“ řekla Anna Karolina našemu časopisu a dodala: „Obdivuji čínské publikum, hlediště haly pro sedmdesát tisíc lidí bylo vyprodané a navíc uplynulo pouze sedm měsíců od chvíle, kdy architekti navrhli tuto halu v Ču-chaj a místní stavebníci ji postavili v rekordním čase a byla skutečně nádherná. Jen škoda, že jsem si zahrála pouze jeden zápas!“
Václav Prokůpek

Deutsche Bank poslala klientovi omylem 6 miliard dolarů
20. Prosinec 2015

Největší německá finanční instituce Deutsche Bank nedopatřením odeslala šest miliard amerických dolarů jednomu ze svých klientů. Chybu udělal jeden ze členů týmu devizových prodejů v červnu letošního roku, dnes vyšla chyba najevo a podle agentury Bloomberg to byl dokonce sám příjemce šesti miliard amerických dolarů, který se bance přihlásil s tím, že chce peníze největší německé bance vrátit. Jak chyba vznikla? Člen devizového týmu Deutsche Bank omylem zadal špatné číslo účtu.

Šestimiliardová suma dorazila na účet podílníkovi hedgeových fondů. Celý incident navazuje na sérii skandálů frankfurtské banky, které hrozí za poslední čtvrtletí ztráta šesti miliard eur. Banka zároveň plánuje prodej divize Postbank i prodej podílu v čínské bance Hua Xia Bank. Deutsche Bank má od července letošního roku nového ředitele, který plánuje propuštění až čtvrtiny zaměstnanců. S tím banka začala tento víkend.
Deutsche Bank se utápí ve zhruba šesti tisících soudních případech a v květnu obdržela rekordní pokutu 2,5 miliardy amerických dolarů za účast na manipulaci s úrokovými sazbami.

Václav Prokůpek

Petr Havlík (spoluzakladatel ODS): Důležité věci se obvykle nedějí náhodně
28. Červenec 2015

Klaus ukradl, zdiskreditoval a zdevastoval politickou pravici. Možná na něčí popud. Společně se Zemanem zdevastovali obvyklý politický střet tradičních politických stran. A možná na něčí popud. Toho využil Babiš. Ukradl protikorupční rétoriku a občanský vzdor. Koncentruje moc, rehabilituje normalizační mentalitu. Platí si veřejné mínění a vnucuje ostatním povinný optimismus. Stát je firma, jeho firma. A to vše možná na něčí popud. V zemi, kde je průměrná mzda menší než tisíc euro a na kterou 65 procent lidí nedosáhne. A úzká oligarchická parta uchvátila klíčové komodity státu a úspěšně točí miliardy tu v Rusku, tu v Číně a výdělky ukládá v daňových rájích. A možná také na něčí popud. Politika je u nás jen pokračováním byznysu jinými prostředky.

Článek je převzat ze stránek iniciativy Vraťte nám stát

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa