»
S
I
D
E
B
A
R
«
Václav Prokůpek: Zrušme senát!
24. Leden 2013

Důvody, které ospravedlňovaly naše zákonodárce přijmout zákon o vzniku druhé komory parlamentu – Senátu Parlamentu ČR, se ukázaly jako liché. Senát se sice stal protiváhou poslanecké sněmovny, ale nikoliv z důvodů zákonodárných a pragmatických, nýbrž pouze politického hašteření. Do senátu nebyly voleni skutečné osobnosti, možná i proto, že v ústavě je jeho role velmi slabá Je slabá natolik, že se tato instituce stala odkladištěm vyhořelých politiků a jejich dobře placenou trafikou. Do senátu se v současné době volí v zásadě podle stejného stranického klíče jako u voleb do sněmovny navzdory odlišným volebním systémům. Loňské volby jsou toho zářivým příkladem. Lidé si senát nepřejí. Odpor lidí k senátu se promítá ve volební účasti, která ve druhém kole dosahuje sotva 15% voličů. A potvrzuje ho i poslední zářijový průzkum, který uvádí, že 63,1 % občanů je pro zrušení Senátu. Role senátu se nyní navíc po přímé volbě prezidenta stane ještě dalším článkem našeho zákonodárství, které bude ve při nejen s mocí výkonnou, ale i prezidentskou administrativou.
Pokud někdo namítne, že Senát nelze zrušit, protože ho máme v ústavě, já říkám, že to jde. A nebyli bychom první. Už v roce 1970 byl senát zrušen ve Švédsku. Stalo se tak poté, co byla senátorům nabídnuta doživotní renta ve výši jejich senátorských příjmů. Za tento příslib zrušení odsouhlasili (jak vidno „charakterní politici“ jsou na celém světě). Švédsko přitom nebylo jedinou zemí, která zrušila senát. Už v roce 1953 byl díky výraznému vítězství jedné politické strany zrušen senát na Novém Zélandě. V souvislosti s ústavními změnami z 28. 3. 2001 zrušilo senát i Chorvatsko. Jako poslední se k tomu odhodlalo Norsko, kde byl až do roku 2009 tvořen norský parlament Shortingem a Odelstingem. Obě tyto části Norové rozpustili a sloučili do jednokomorového parlamentu. Tyto případy jednoznačně dokazují, že náš senát je možné rozpustit. Mělo by se však jednat o demokratickou cestu, o které mohou rozhodnout voliči v referendu.
Někteří politici tvrdí, že senát nás mnoho nestojí. Samozřejmě, miliarda a něco českých korun se v státním rozpočtu popravdě ztratí velmi lehce, ovšem právě z těchto ztracených miliard je tvořen náš státní deficit. Jsem přesvědčen, že zrušení senátu by byl správný krok k zeštíhlení přebujelé státní správy a jeho zefektivnění. Levný stát by měl být základem proto, abychom měli bohaté občany. A navíc, dle mého názoru je podstatně lepší šetřit na politicích, než na důchodcích, mladých rodinách a sociálně slabých.

Ekonomické teorie a dnešek
20. Leden 2013

Václav Prokůpek: zapomeňte na ekonomické teorie, vychází ze společenských věd

Jste vystudovaní ekonomové nebo ekonomii studujete? Pak se jistě nestačíte divit! Současná ekonomie se neopírá o žádné výsledky skutečného vědeckého bádání. Používá počítače, matematiku a fyziku, ignoruje ale nejnovější výzkumy týkajícího se životního prostředí a chování jednotlivých aktérů dnešní ekonomické reality. Například americký ekonom Adam Smith věřil, že díky neviditelné ruce trhu může prosperovat celé národní hospodářství . Nyní nastala ale doba, kdy novodobí investoři a ekonomičtí analytici kontrolují neviditelnou ruku trhu a chrání tím svá privilegia a svůj blahobyt a sahají tak ke stále větší moci.
kontrolují neviditelnou ruku trhu a chrání tím svá privilegia a svůj blahobyt a sahají tak ke stále větší moci.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz varuje ve své nové knize „Meme Wars: Creative Destructions of Neo-classical Economics“ ekonomy, státní administrativu, banky i univerzity, že jsou chyceni do pasti mýtů ekonomických teorií. Dogmata a mýty jako je „Teorie efektivního trhu“, které se dají naučit snadněji než pochopit komplexitu, okolnosti a dlouhodobé dopady demografického růstu obyvatelstva regionu, kraje, státu, mezinárodní organizace či celé zeměkoule. Většina manažerů se bohužel chová, jako kdyby v našem denním životě platily vždy a za všech okolností mýty. Dnešní ekonomie se neopírá o žádné výsledky skutečného vědeckého bádání. Používá počítače, matematiku a fyziku, ignoruje ale nejnovější výzkumy týkajícího se životního prostředí a chování jednotlivých aktérů dnešní ekonomické reality. Ekonomové z různých institucí proto často nejsou schopni analyzovat komplexní globální témata a soustřeďují se pouze na to, aby ospravedlnili chování majitelů kapitálu, vedených cílem maximálního osobního užitku.
Joseph Stiglitz, který se charakterizuje jako ekonomický konzervativec, varuje, že takto pojatá ekonomie je silně politická. Na Harvardu se učí národohospodářská teorie podle knihy z pera bývalého Bushova ekonomického poradce a zprostředkovává studentům ideologický názor, podle kterého trhy fungují perfektně. U nás jsou o tomto mýtu přesvědčeni například mladí aktivisté ze Strany svobodných či mladí Konzervativci. A právě konzervativní politici vidí otázky životního prostředí jako čistě levicové téma. Což je ovšem dogma, které řada ekonomů vyvrací a označuje ho za mýtus nekonečného růstu, který je zcestný.
Ale pravda je taková, že ať už svět vidíte levicově či pravicově, tak v roce 2050 nebude svět už schopen uživit 10 miliard lidí, které by v té době měly na zeměkouli žít, říká další významný ekonomický teoretik Jeremy Grantham, jehož firma spravuje majetek ve výši 100 miliard amerických dolarů. Většina ekonomů, kteří pracují pro navýšení soukromého či polostátního či státního kapitálu, žije v bublině iluzí a nebere vážně veškerá varování, že je potřeba nastavit kormidlo jiným směrem. Pouze katastrofa gigantických rozměrů, jako jedna globální pandemie, by mohla možná ještě otřást způsobem myšlením a svědomím těch, co dnes tahají za nitky světové politiky.
Tragédií ovšem je, že ani levicové strany v Evropě nejsou schopny reflektovat realitu a přijít s návrhy radikálních změn politiky, která vede lidstvo do záhuby. Proto není žádný důvod se radovat z vítězství české levice v krajských volbách v ČR a nárůstu jejích celostátních preferencí. Je schopná snad současná ČSSD, třeba i s podporou komunistů, za stávající geopolitické situace změnit něco na faktu, že nejsme pány ve své zemi? Že jsme se stali periférií Evropy? Evropy, která není tažena jasně definovanými hodnotami, nýbrž je pouze součástí neoliberální ekonomické mantry: Je schopná česká pravice či levice dosáhnout zvýšení konkurenceschopnosti a bez ohledu na zájmy obyvatelstva zemí, lidí, kteří kapitál svou prací ve svých zemích rozmnožili.

Evropská unie je postavena na trojnásobně chybné konstrukci: Za prvé na všudypřítomné doktríně globalizace, kdy kapitál má mít všechny svobody a jeho tvůrci žádné, za druhé na použití neoliberální doktríny při výstavbě samotné Evropské unie, a za třetí na předčasném, a proti všem zákonitostem fungování ekonomiky zavedeném euru. Vždyť odjakživa platilo, že se nejdříve buduje stát, a pak následuje jeho měna. Nikoliv obráceně.
Miliardáři, bankéři na Wall-Streetu, šéfové korporací a ostatní, se soustřeďují pouze na konečné kurzy na burze, čtvrtletní zprávy a své roční bonusy. Ekonomický analytik Stiglitz má pravdu v tom, že USA a nejen Spojené státy musí šířit ekonomickou teorii, která bude politicky neutrální a zahrne do svého bádání také životní prostředí, sociální ekonomickou teorii a teorii ekonomického chování všech subjektů trhu.
Čína plánuje do budoucna jakýsi model hybridního kapitalismu, dívá se do budoucna, kdežto americký kapitalismus se vrací jakoby do minulosti. V příští generaci přibude v Číně 300 tisíc obyvatel a Čína dosáhne podle prognóz 1,4 miliardy obyvatel. USA v té době nebude mít víc než 400 miliónů obyvatel. Čínská ekonomika již brzy předstihne americkou a do roku 2040 bude tvořit 40 procent celosvětového hrubého domácího produktu. USA zhruba čtrnáct procent!. K čemu nám však je, Američanům a lidem v Evropě, chtít soutěžit s Čínou? Budeme snad šťastnější? Pořád víc, pořád výkonněji, neustálé inovace, soutěžíme se snad až k smrti? Dohnat a předehnat!
K čemu povede uznávání pouze jedné jediné hodnoty - konkurenceschopnosti, když to bude znamenat zbídačení obrovského počtu obyvatel bývalé západní civilizace a zániku odpovědnosti za rodinu, společenství, popřípadě obec, kraj, zemi či národ. Jaký smysl a jaké ospravedlnění pro svou existenci bude mít násilně sjednocená Evropská říše, která nebude schopna hájit zájmy svých obyvatel a nevystoupí z kruhu lží, které nám servírují architekti Evropské unie a měnové unie v eurozóně. Evropské vlády možná zachrání euro, ale jeho záchrana bude těžce zaplacena evropskými svobodami, kdysi tak těžce vybojovaným Velkou francouzskou revolucí.
Ještě není úplně pozdě. Ale je za pět minut dvanáct. Ještě se můžeme chopit iniciativy, spojit se, uvědomit si sílu a význam společenských věd pro život nás jedinců, ze kterých ekonomie vychází a ze kterých by vycházet měla, jelikož ekonomie musí na jakékoliv úrovní žít v symbióze ze životním prostředím, sociální spravedlností a obesně prospěšných činností.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa