»
S
I
D
E
B
A
R
«
Aféra WATERGATE
17. Únor 2012

Aféra WATERGATE (kauza WATERGATE) je skandál, který propukl ve Spojených státech poté, co se do sídla Demokratické strany v obytném komplexu Watergate ve Washingtonu (D.C.) v roce 1972 neoprávněně vloupali zaměstnanci aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona. Jejich úkolem bylo umístění odposlechu do budovy. Reportéři Carl Bernstein a Bob Woodward, kteří pracovali pro deník The Washington Post byli první, kdo se o případu zmínil. Případ vedl až k rezignaci prezidenta USA a je dodnes považován za největší kauzu v dějinách žurnalistiky. V tomto skutečném případě je vidět jak velkou moc média mají. Ve správně fungujícím demokratickém státě dokáže i novinář svoji poctivou práci při zjištění nepravosti veřejných činitelů donutit i tak vysoce postavenou osobu, jako je prezident k rezignaci na svůj post.
WATERGATE - Vloupání

- 1. POKUS - Dne 27.5.1972 se skupina najatých Kubáncú pokusila o nainstalování štěnic a prohledání materiálů v Demokratickém ústředí. Kubánci měli hlavně najít důkazy, které by poškodily demokraty v jejich volební kampani. Šlo hlavně o podporu útoků ve Vietnamu. Věřili, že tím pomůžou kubánskému odboji mimo jiné. Naproti Watergate sídlil demokratický senátor Mc Govern, který usiloval o post prezidenta. Nainstalovali mu do telefonu štěnice a prohledali materiály ve Watergate, ale nic zajímavého nenašli a přenos byl nekvalitní. Pracovně se této akci říkalo „instalatéři“. Vešla do dějin jako operace „Glemstone (podle hlavičky papíru, který se našel)“. (1)
- 2.POKUS - Frank Willis noční hlídač komplexu „kancelářských a obytných budov na březích POTOMACU zvaného WATERGATE“ (2). 17. června 1972 ve večerních hodinách objeví několik dveří s přelepenými zámky. Zpočátku to nechápe, ale vzápětí zjistí jaký mají pasky účel. Slouží jako pojistka aby nedošlo k uzamčení dveří. Odstraní pásky, ale nepovažuje to za důležité a tak věc nenahlásil. Při další kontrole asi po hodině si všimne, že zámky opět někdo přelepil, tentokrát Wills zavolal policii.
Oné noci z pátku na sobotu washingtonská policie zadržela v kancelářích budovy Watergate celkem pět mužů. První zpráva o vloupání v nedělním vydání Washington Post 18. června je podepsaná Alfredem E. Lewisem s tím, že na článku se podílelo osm reportérů, mezi nimi Woodward a Bernstein. Byla tu fakta, která byla přístupná všem reportérům, nejen Woodwardovi a Bernsteinovi:
Čtyři z pěti mužů zadržených v kanceláři předsedy Demokratické strany Lawrence O’Briena sem přijeli z Miami. Jejich přesun do Washingtonu byl nákladnou akcí, přičemž v kancelářích se nedalo uloupit nic, co mělo větší cenu.
Při zatčení se všichni představili falešnými jmény, na policejní stanici však přiznali svou totožnost a vešlo ve známost, že jeden z nich, James Mc Cord, kdysi pracoval pro CIA. V neděli 18. června agentura Associated Press zjistila, že Mc CORD je zaměstnán ve Výboru pro znovuzvolení prezidenta (CREP - Committee for the Reelection of the President) jako “bezpečnostní poradce”. Síť výborů CREP byla sice organizována jako na vládě nezávislá instituce, nicméně v jejím čele stál bývalý NIXONUV ministr spravedlnosti John N. Mitchell. Ten se pochopitelně okamžitě od případu distancoval a po čtrnácti dnech, 1. července, z této funkce odstoupil.
U lupičů se našly dva fotoaparáty, 40 kusů neexponovaných filmů, odposlouchávací zařízení. Další podezřelou skutečností bylo, že měli u sebe více než 5000 dolarů v hotovosti. Část se našla při zadržení, část při prohlídce hotelového pokoje. Nové stodolarové bankovky jejichž čísla šla za sebou. To vše sloužilo novinářům jako východisko k jejich další práci. Všech pět bylo obviněno z loupeže a pokusu o nastražení odposlechů. V lednu 1973 byli shledáni vinnými. James W. Mc Cord v březnu 1973 napsal dopis vrchnímu soudci Johnu J. Siricovi. Popisuje své přiznání a to že jednal na nátlak z vyšších míst, konkrétně na příkaz bývalého generálního prokurátora a šéfa Výboru pro znovuzvolení prezidenta NIXONA Johna N. Mitchella. Vyšetřování bylo také prokázáno, že 17. června 1972 šlo již o druhé vloupání do centrály Demokratické strany v komplexu Watergate.
_____________________________________________________________________________________________________

[1,2) - Purvis, T.L.:Encyklopedie dějin USA, Praha 2000
1. WATERGATE – Vyšetřování

Předseda Demokratické strany Lawrence O'Brien a jeho právník J. Califano okamžitě CREP zažalovali a požadovali náhradu škody ve výši jednoho miliónu dolarů. Tím se dalo do pohybu soudní vyšetřování, které sledovali média a doplňovali informacemi od pátrajících reportérů. Bílý dům zmobilizoval veškeré své síly a vliv, aby aféru udržel v nevýbušném stavu. Důvodem byli blížící se prezidentské volby. Nakonec se jim to perfektně podařilo - Richard Nixon byl v listopadu 1972 zvolen prezidentem USA i pro druhé volební období, z maximálním počtem většiny Američanů. „Dne 1. srpna 1972 byl nalezen šek na 25 000 USD. Šek patřil jednomu z lupičů a byl vystaven Výborem pro znovuzvolení prezidenta Nixona “(1).. Další vyšetřování vedlo k odhalení faktu, že tito muži před vniknutím do budovy Watergate, obdrželi desetitisíce amerických dollarů. Celkově se dokázalo, že od Výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona obdrželi 89 000 amerických dollarů. Vyšetřování se tedy zaměřilo na pokladníka Výboru Hugh W. Sloana, který dříve pracoval jako asistent velícího štábu Bílého domu Harryho R. Haldemana. Sloan vypověděl, že vydával šeky na příkazy zástupce ředitele Výboru J. S. Magrudera a finančního ředitele Maurice Stanse. Později výpověď doplnil tím, že konkrétní šek na 25 000 dolarů, který se našel u jednoho ze zadržených, po vypsání předal Gordonovi Linddymu, který v té době vypomáhal Výboru jako finanční zástupce.
29. září 1972 byla odhalena skutečnost, že šéf Výboru John N. Mitchell spravoval tajný republikánský fond z kterého byly financovány akce na zdiskreditování Demokratické strany.
Největší pokroky ve vyšetřování však paradoxně nedělala policie a ani tajná služba, ale tisk. Případu se usilovně věnovaly tři velké společnosti Time, The New York Times a především The Washington Post. Z posledně jmenovaného tisku se na případ soustředili novináři Carl Bernstein a Bob Woodward, kterým pomáhal spolehlivý anonymní zdroj, který vystupoval pod přezdívkou „DEEP THROAT, (v roce 2005 bylo oficiálně potvrzeno, že se jednalo o tehdejšího zástupce ředitele FBI Williama Marka Felta“(2). Díky němu Woodward, který se s ním tajně scházel v podzemních garážích, přišel na to, že případ vloupání do Watergate je jen částí velkého spiknutí řízeného Bílím domem.
Novináři, který se nejvíce na případu podílely a také byli za svou práci oceněny. Kromě Bernsteina a Woodwarda (oceněni novinářskými cenami) patřili i Frank G. Wright z Minneapolis Tribune, Jean Heller a D. Brooks Jackson z agentury Associated Press, Jerry Landauer z Wall Street Journal a James R. Polk z Washington Star-News.

_____________________________________________________________________________________________________

1,2) -Borovička, V.P.:Watergate,Praha,1976
- Purvis, T.L.:Encyklopedie dějin USA, Praha 2000
_ http://www.louc.cz/pril01/p45water.html

4. WATERGATE - Nahrávky

Prezident Nixon na nátlak senátu dne 30. dubna donucen přijmout rezignace dvou vysoce postavených členů aparátu Bílého domu H. R. Haldemana a J. Ehrlichmana. Jmenovaný jsou odsouzeni za spiknutí a křivá svědectví. John Dean právní zástupce Bílého domu, který vypovídal před Senátem proti Haldenmanovi a Ehrlichmanovi a také věděl mnoho proti Richardu Nixonovi byl také propuštěn. Deanovo svědectví odhalilo, že v důležitých místnostech Bílého domu je nainstalováno odposlouchávací zařízení a potvrdil, že o něm prezident věděl. Toto šokující odhalení, při kterém se zjistilo, že si prezident Nixon nahrával své návštěvy, velice uškodilo prezidentově reputaci a zažehlo dohady o jeho spojitosti s aférou Watergate a s zdiskreditováním Demokratické strany. Prezident pásky zprvu vydat odmítal s odvoláním na speciální právo prezidenta. Později na nátlak Senátu nahrávky odevzdal. Z pásku šlo odvodit, že o celém spiknutí věděl a navíc se ho snažil utajit. To vedlo k debatám o navrhnutí Impeachmentu. Navíc se nalezla páska z které bylo osmnáct a půl minuty vymazáno. Bílý dům to označil za nehodu jedné ze sekretářek, která zmáčkla špatný knoflík.
„Watergateská sedmička je sedm významných spolupracovníku Richarda Nixona, který v březnu 1974 byly za spiknutí a zneužití pravomocí odsouzeny. Byli to H. R. Haldeman, J. Ehrlichman, J. N. Mitchell, Charlese Colon Gordono C. Strachan, Robert Mardian a Kenneth Parkinson. R.Nixon byl mimo zápis u soudu uveden jako spoluviník spiknutí“(1). Další, kteří byli shledáni vinnými J. Dean, J. S. Magurder, D. Chapin a všichni ostatní zapletení do spiknutí na různých úrovních. V červenci 1974 byl zahájen soud s prezidentem Richardem Nixonem. Věc se projednávala u Nejvyššího soudu a vešla do historie jako případ "Stát versus NIXON". Také byl připravován Impeachment z důvodů maření vyšetřování, zneužití pravomoci a opovrhování Kongresem USA. Ovšem deset členů Kongresu bylo proti uvalení impeachmentu.
5. srpna 1974 byla objevena doposud utajovaná nahrávka, na které H. R. Haldeman vysvětluje prezidentu Nixonovi plán na utajení jejich spojitosti s vloupáním do komplexu Watergate. Prezident na pásce souhlasí s plánem a se zapojením CIA. Po zveřejnění tohoto záznamu oznámilo oněch deset členů kongresu, že nyní impeachment plně podpoří. Prezident se však rozhodl raději předem rezignovat. Tak učinil na večer 8. srpna 1974 s účinností k následujícímu dni.
Kongres se však rozhodl pokračovat v plánovaném uvalení Impeachmentu a tím i možnému uvěznění již bývalého prezidenta NIXONA. Ovšem jeho nástupce Gerald FORD mu udělil plnou milost.

_____________________________________________________________________________________________________

[1)- BERNSTEIN, Carl: Kultura idiotů, Respekt č. 35/1992

5. Všichni prezidentovi muži

Všichni prezidentovi muži ( All the President's Men ) je americké filmové drama z roku 1976 režiséra Alana PAKULY s Dustinem Hoffamnem a Robertem Redfordem v hlavní roli. Film odpovídá skutečné události, kterou známe jako Aféru Watergate. William Goldman napsal scénář na základě stejnojmenné knihy Carla Bernsteina a Boba Woodwarda. Film byl nominován na cenu Americké filmové akademie OSCAR, Nakonec si představitele odnesly 3 sošky z celkové nominaci v 8 kategoriích. Děj filmu popisuje práci reportérů Carla Bernsteina a Boba Woodarda z deníku Washington Post, kterým se podaří za pomoci informátora z podzemních garáží odhalit podstatu aféru, jež v konečném důsledku vede k rezignaci Richarda Nixona na funkci prezidenta USA. Film vypráví o trpělivosti, pracovitosti, důslednosti, pečlivosti i osobním hrdinství reportéru. Ze získaných informací postupně sestavují příběh z desítek či stovek různých faktů i přes nepochopení, strach, politické tlaky, jakož i nedůvěru jednotlivých svědků. Další důležitou postavou snímku je Ben Bradlee, šéfredaktor listu (jeho představitel herec Jason Roberts za ni obdržel OSCARA v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli). Ben Bradlee, oba reportéry podporuje, fandí jim a čelí politickým tlakům.

Základní údaje obsazení ve filmu
Scénář: William Goldman (podle svého stejnojmenného románu - oceněn byl Oscarem) , Kamera: Gordon Willis

Hrají

Herec Role
Dustin Hoffman
Carl Bernstein

Robert Redford
Bob Woodward

Jack Warden
Harry M. Rosenfeld

Martin Balsam
Howard Simons

Hal Holbrook
Deep Throat (W. Mark Felt)[1]

Jason Robards
Ben Bradlee

Meredith Baxter
Debbie Sloan
Ned Beatty
Martin Dardis
Stephen Collins
Hugh W. Sloan, Jr.

Robert Walden
Donald Segretti

Frank Wills
Himself
F. Murray Abraham
Sgt. Paul Leeper
Henry Calvert
Bernard Barker

Dominic Chianese
Eugenio Martínez

Nate Esformes
Virgilio González

Richard Herd
James W. McCord Jr.

[1] _____________________________________________________________________________________________________

[1] - www.wikipedia.com - All the President’s Men
6. Závěr – pojmy

Aféra WATERGATE se zapsala do historie politiky i do historie žurnalistiky. Veterán investigativních reportérů Clark R. Mollenhoff ji komentuje takto: “Bližší analýzy ukazují, že to nebyly jen jedny jediné noviny a jen malá skupina reportérů, které odhalily kamuflování aféry Watergate, což donutilo prezidenta Nixona k odstoupení. Byl to výsledek kombinovaného úsilí více než čtyřiceti reportérů, kteří pracovali v souladu a spolupráci s čestnými vládními vyšetřovateli a v opozici proti nečestnému zatajování pravého stavu věcí.” [1]
Dále Mollenhoff uvádí: “Důležitost tisku zde nespočívala v tom, že tisk přinášel nové důkazy a vytvářel klima, pro vládní vyšetřovatelé aby mohli vykonávat svoji práci i o překážkách v cestě prosazení spravedlnosti.” [2]
Z hlediska žurnalistické profese je třeba zmínit důležitost důvěrné informace od pramene jako nezbytnou součást.

Pro práci investigativniho žurnalistu je potřebná:
1. Podpora svého vydavatele
-vydavatel musí počítat s tím, že šetření bude zdlouhavé a finančně nákladné
- podpora morální
2. Podpora ve společnosti a v jejím politickém systému
- zastupitelská moc, tj. Kongres, má k dispozici nástroje pro kontrolu vlády
jako moci
3. Podpora moci výkonné a soudní
- oporu ve federálním soudci Johnu J. Siricovi, který projednával civilní žalobu Demokratické strany proti mužům, již vloupání provedli. Nezalekl se velkých jmen a tlaků ze špiček ministerstva spravedlnosti a FBI. Donutil obžalované promluvit a nechával předvolávat nové a nové svědky, aby případ důkladně objasnil.

Z tohoto pohledu je třeba si uvědomit, že příběh reportérů bojujících proti vládě ve spravedlivé věci je skutečně bez podpory a řádně fungujícího systému mýtem. Kolik už bylo ve světě zveřejněno odhalení, skandálů, podkladů o korupci ve vládním aparátu, a když nezafungoval systém nic se změnilo. Žurnalista může pouze publikovat, jeho síla spočívá v tom, že na problém upozorní, že ho zveřejní. Pokud na problém společnost ve svých strukturách nereaguje, může to mít různé důvody: buď pro ni není v dané chvíli důležitý, nebo o něm ví a odmítá či obává se mu věnovat.

_____________________________________________________________________________________________________

[1,2)-MOLLENHOFF, Clark R.: Investigative Reporting, Macmillan Publishing Co, New York 1981
Pojmy

CREEP – Výbor pro znovuzvolení prezidenta Nixona (Commitee for the reelection of the president). Vede John Mitchell – bývalý ministr spravedlnosti. Zasadí se o poškození opoziční demokratické strany, aby znovu vyhráli volby demokraté.(1)

Impeachmentu (=vlastizrada – maření spravedlnosti, zneužití pravomoci a pohrdání kongresem) .(2)

Watergate – 4 hektarový komplex hotelů ve Washingtonu, kde je zaručen největší luxus pro své hosty a nabízí i kancelářské prostory. V 6. patře má pronajaté prostory Ústředí demokratické strany. .(3)

Richard Milhouse Nixon – 37. prezident USA. Zvolen za republikánskou stranu roku 1969. Zasazoval se hlavně o stažení vojáků z Vietnamu a Kambodži. Roku 1972 je podruhé zvolen valnou většinou (60%) prezidentem, ale již 9. srpna 1974 rezignuje. .(4)

Deep throat- (Hluboké hrdlo)
Nejdůvěrnějším zdrojem informací pro novináře Washington Post Woodwarda a Bernsteina byl tehdejší dvojka u FBI Mark Felt, který byl po celou dobu znám jen jako „Deep throat“ (Hluboké hrdlo – jméno podle tehdejší rozšířené porno nahrávce). Novináři slíbili, že jeho jméno uvedou na veřejnost až po jeho smrti, ale 1.6.2005 po 30. letech tajení identity se Mark Felt sám veřejně přiznal v magazínu Vanity Fair. .(5)

_____________________________________________________________________________________________________

[1,2) -Borovička, V.P.:Watergate,Praha,1976
[3,4) -Purvis, T.L.:Encyklopedie dějin USA, Praha 2000
[5) - http://www.louc.cz/pril01/p45water.html

7. Literatura a zdroje

- Borovička, V.P.:Watergate,Praha,1976
- Purvis, T.L.:Encyklopedie dějin USA, Praha 2000
- http://www.novinky.cz/01/23/66.html
- http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.
- http://www.louc.cz/pril01/p45water.html
- www.wikipedia.cz
- www.wikipedia.com
- BERNSTEIN, Carl: Kultura idiotů, Respekt č. 35/1992
- MOLLENHOFF, Clark R.: Investigative Reporting, Macmillan Publishing Co, New York 1981

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa