»
S
I
D
E
B
A
R
«
Cesta po Bali
22. Srpen 2011

Je půlnoc a naše skromná výprava vystupuje z letadla na mezinárodním letišti0 v Denpasaru na ostrově Bali. Je to pro nás vůbec první a velmi intenzivní zážitek ze setkání s Asií, teploměr totiž ukazuje 38° C a je neuvěřitelné dusno. Okamžitě si vybavujeme slova známého, který nám před nějakým časem popisoval, jak vypadá podnebí v Indonésii, ať si prý pustíme v koupelně vařící vodu a do toho ještě topení. Uvažujeme, jak bude asi přes den? Celkem snadno si najímáme taxíka a už míříme směrem ke Kutě, turisticky známému a také profláknutému centru, bohužel i díky teroristickým atentátům. A protože cestuji se skupinkou kamarádů, kteří již v Indonésii před dvěma lety byli, mám vše značně ulehčené. Do jisté míry ovšem, jako správní dobrodruzi, jsme si totiž koupili jen letenky a předem si nic nezařídili. Což se nám málem vymstilo již po příjezdu do hotelu, kdy nám recepční oznamují, že ubytování pro osm lidí rozhodně nemají.
Po půl hodině uvažování, zda složíme hlavu někde venku, či budeme zkoušet jiné ubytování, nám ti stejní lidé sdělují, že místa by měli, ale bohužel ne pro všechny, nakonec je jaksi přemluvíme, že určitě se něco najde pro všechny a po chvíli už každý ulehá ve svém pokoji. Ráno s překvapením zjišťujeme, že téměř všechny bungalovy jsou prázdné. Však taky turistická sezóna v Indonésii teprve začíná. Nejideálnějším obdobím pro návštěvu této země je duben až říjen, kdy nastává období sucha. My jsme doletěli v půli dubna, což se ukázalo jako nejlepší volba. Krajina je po období dešťů krásně zelená a turistů je poskrovnu. Hned druhý den si půjčujeme motorky, na kterých po následujících čtrnácti dnech projedeme Bali. Každý svou, protože cestovat ve dvou a ještě s bágly je nemyslitelné. Trošku mám obavy, jak vše zvládnu, takže si raději vybírám automatickou dvojkolku. V Indonésii je motorka nejběžnější dopravní prostředek. Její pořizovací cena je pro obyvatele pochopitelně mnohonásobně nižší než u automobilu, ale především se na ní rychleji propletete dopravní městskou zácpou. Standardně na motorce jedou čtyři - dva dospělí a dvě děti. Ale na motorce se kromě dětí vozí ledacos - pytle s rýží, drůbež v proutěných klecích, koza, či motorka představuje jistý pojízdný prodejní stánek. K povinnému vybavení, což taky páni policisti kontrolují, patří přilba. Ale jak má vypadat, už nikdo nedefinuje, takže dostávám v půjčovně jakousi bakelitovou, o jejíž zaručené „bezpečností funkci“ není pochyb.

Asijský chaos: Troubit znamená přežít
Všem, kteří se chtějí do Indonésie vypravit, vřele doporučujeme, aby si u nás vyřídili mezinárodní řidičský průkaz. Jsou dva typy, ani jeden z nich není oficiálně v Indonésii platný, jak mi bylo sděleno na příslušném městském úřadě, ale tamějšími policisty obecně akceptovaný. A to, jestli vůbec máte oprávnění řídit motocykl, nikdo neřeší. Případné nejasnosti vyřeší „menší“ úplatek. Po třech dnech strávených v plážové Kutě usedáme na motorky a vyrážíme směr sever. Poprvé na mě čeká asijský dopravní chaos.
Pokud chcete na indonéských cestách uspět, je potřeba troubit! Troubil jsem při předjíždění, troubil jsem při změně směru, troubil jsem do zatáček a také na psy, posedávající na cestách. Za celou dobu, a to jsem se vážně snažil, jsem nepochopil pravidla silničního provozu, nemluvě o tom, že se vesele jezdí i před policisty na červenou. Z počátku si musíte především zvyknout, že se jezdí vlevo. I když vlastně na nějaké přivykání nebyl čas, takže z jízdy v městském provozu jsem byl dosti vytřeštěný. Jezdí se v hluku v několika pruzích a neustále se proplétáte mezi auty, často předjíždíte tak, že vjíždíte na chodník. Musím podotknout, že po opuštění Dempasaru jsem si docela oddychl. Nicméně cesta vesnicemi také není procházka růžovou zahradou. Cesty u krajnice bývají samá díra a občas přecházejí na nezpevněnou vozovku. Nicméně to stojí za to. Projíždíte vesnicemi a chvílemi máte pocit, že se čas zastavil někde ve středověku. Říkáte si, jak tu ti lidé mohou žít a jak se máme dobře. I když vše je možná relativní, snad jsou tito lidé šťastní a dokáží se radovat i z takových věcí, které my považujeme za samozřejmost. Každopádně vám s úsměvem a nadšením mávají.
Často děláme zastávky, abychom vyfotili terasovitá políčka s kávou, či se projdeme k vodopádům, navštívíme chrámové komplexy nebo nakrmíme neuvěřitelně drzé a zároveň nesmírně milé zdejší opice hroznovým vínem. I když jsme cestovali v období sucha, tropický liják se nám nevyhnul. V horách jsme vjeli do deště. Nasadili jsme tedy zakoupené pláštěnky, jejichž účel byl po přibližně patnácti minutách úplně zmařen. Ono totiž i slovo liják je nedostatečné pro vystižení celé situace. Měl jsem pocit, že jedu v bazénu. Voda se mi valila do obličeje a jen jsem cítil, jak pokračuje dál po těle. První hodinu mi to připadalo docela zábavné, po dvou hodinách už méně vtipné, a to nemluvě o tom, že teplota v horách výrazně klesla. Na otázku, kdy tady přestane pršet, se místní jen smáli a mávali rukama, že možná za týden. Po příjezdu na pobřeží jsem si připadal jako nejšťastnější člověk na světě.

Hyena je na Bali domácím mazlíčkem
Během cestování po ostrovech Bali a Jáva jsme vyzkoušeli ubytování různých cenových kategorií. Nikdy jsme však nebydleli v nějakém drahém luxusním několikapatrovém hotelu, vždy v přízemních bungalovech. Komáři byli všude, takže večer a na noc jsme se raději pořádně nastříkali repelentem, ale zakoupeným v indonéském krámu, protože ten z Česka nějak nefungoval. Občas nám dělala v noci společnost myš či šváb, každopádně vždy minimálně jeden gekon, jediný ještěr na světě, který vydává zvuk. Je dobré si vzít pokoj s klimatizací, popřípadě alespoň s větrákem, jinak budete mít problém usnout.
Z čeho jsem však měl před odletem obavu, byl způsob stravování a s tím spojené případné zdravotní komplikace. Přestože jsme se po celou dobu stravovali v tamních vývařovnách zvaných Warung a vlastně jsme porušovali všechny obecné zásady, jako je - nejíst na ulici, nedávat si do nápojů led, žádné problémy jsme za celou dobu naštěstí nezaznamenali. Ve Warungu se najíte velmi levně, nicméně se po určité době nemůžete dočkat českého jídla, rýži například nemohou mnozí z nás vidět ještě dnes. Indonéská kuchyně není moc pestrá, skládá se především z rýže a těstovin, a to vše ve velkém množství a hodně ostré. Dokonce občas tak, že jsem měl pocit, že nám vypadnou oči z důlků. V pouličních „otevřených“ jídelnách si vyberete jídlo přímo u paní či pana kuchaře z hrnce a určíte i přílohu. Pak si sednete ke stolu, pod kterým číhá na zbytky pes, který možná někomu i patří, ale rozhodně byste si ho za domácího mazlíčka nepřáli. Psů je zde vůbec strašně moc, všichni jsou jedné rasy, něco mezi hyenou a šakalem, ale jinak působí přátelsky. Slabějším povahám se doporučuje moc si takový Warung během jídla neprohlížet, nebo vám nebude úplně nejlépe ze svázané drůbeže, čekající na podlaze na porážku. I když ve vyspělých zemích se možná s užitkovými zvířaty zachází daleko hůře, jen to prostě nevidíme. „Každopádně to chce po jídle panáka,“ říkají domácí strávníci i zkušení cestovatelé. My jsme si je dávali preventivně z čistě zdravotních důvodů raději i vícekrát denně. Alkohol bez problémů na Bali zakoupíte, to už nelze říci o Jávě, která je muslimská.

No, nekupte to!
Co se na indonéských ostrovech nejvíce líbí turistům? Často je to takzvané šnorchlování na severozápadě Bali, na Jelením ostrově. Je pojmenován po tomto mohutném zvířeti a taky jsme jednoho z bezprostřední blízkosti pozorovali. Na ostrov jsme dojeli lodí, která nás během dne přemisťovala na nejzajímavější potápěčské lokality. A protože je voda krásně teploučká a pořád objevujete nové pozoruhodnosti podmořského světa, strávili by jste v ní klidně celý den. Toulání po Bali jsme ukončili rovněž v Kutě. Posledních pár dní jsme si užívali moře. Je to zde ráj pro surfaře, o to míň už pro plavce. Vlny jsou doopravdy mohutné a připočteme-li mořské proudy, které vás přímo vtahují do oceánů, moc si nezaplavete. Navíc ani čistota vody zde zdaleka nebyla taková, jako jí známe z chorvatského Jadranu. Na své si ale přijdou vyznavači surfování. Já jsem vyzkoušel tzv. bodyboard - tedy destičku, díky níž se na břiše vozíte na vlnách. Do Kuty turisté rovněž rádi jezdí i za nákupy. Nakupovat zde můžete na tržištích či v kamenných obchodech či obrovských supermarketech. Jinak globalizace je všemocná, takže zde narážíte na známé obchodní řetězce, jako jsou obchodní domy známé i nám, rychlé občerstvení či obuv značky Baťa, na což jsme jako zástupci Čech, Moravy a Slezska byli hrdí. Nakupování na tržištích má tu výhodu, že ceny smlouváte, a když předstíráte nezájem, často se dostanete až na velmi nízkou cenu. V kamenných obchodech zase oceníte klimatizaci, a i tak jsou ceny mnohem nižší než u nás. I když nepatřím mezi ty, co dostávají v obchodech nákupní horečku, zakoupil jsem boty. No nekupte to, když vyjdou jedny na 70 Kč. Takže když jsem po dvou týdnech usedal do letadla, na jednu stranu jsem se těšil zpět do rodné vlasti, na druhou stranu jsem si uvědomoval, že mi bude chybět ta jejich pohoda.
Dovolenou V Indonésii vřele doporučuji dobrodružným povahách, které zmáhá povalování na pláži, chtějí něco zažít a především poznat reálný život mimo vyumělkovanou hotelovou rezervaci.

Co třeba zařídit před podobnou cestou:
očkování (není povinné, ale doporučuje se žloutenka typu A i B, tetanus, meningitida, tyfus. Proti malárii se neočkuje, je na zvážení zakoupení antimalarik u nás, mohou být ale vůči tamějšímu kmeni neúčinná, nejlépe je koupit na místě.)
zdravotní pojištění (pozor - standardní cestovní pojištění u většiny institucí se nevztahuje na jízdu na motorce)
mezinárodní řidičský průkaz dle Vídeňské dohody
vízum (je možné zařídit před odletem v Praze. My jsme vyřídili bez problému až na Bali na letišti.)

Co nutně vzít s sebou:
léky (především proti nejběžnějšímu cestovatelskému onemocnění - průjmu)
alkohol (doporučuji slivovici, lék na všechno)
krémy na opalování
tenká deka, pokud budete čekat delší dobu na nějakém klimatizovaném letišti při přestupu
nepromokavý baťoh či obal na něj

Co rozhodně nebrat:
kupu oblečení (vše lze jednoduše a velmi levně zakoupit. Doporučuji si na místě koupit jejich tradiční oděv z lehkého a vzdušného materiálu. Kalhoty a košile s dlouhým rukávem nejen že budou chránit vaši pokožku před ostrým sluncem, ale využijete je i z jiného důvodu - respektování zvyků při návštěvě chrámů.)

Důležitá fakta o Bali:
ostrov součástí státu Indonésie
hlavní město: Denpasar
Počet obyvatel: 22 miliónů
Rozloha: 5653 km2
Náboženství: hinduismus (na malou svatyni narazíte na každém rohu)
Jazyk: indonéština (úřední), balíjština (je odlišná od úředního), angličtina (bez problému se domluvíte)
Měna: indonéská rupie
Časové pásmo: +8
Důležitá fakta o Jávě:
součást Indonésie
ostrov oddělující Indický oceán na jihu a Jávské moře na severu
hlavní město: Jakarta
Počet obyvatel: 114 miliony obyvatel (tzn. 864 lidí na km²) – druhý nejlidnatější ostrov na světě
Rozloha: 132 000 km²
Jazyk: indonéština (úřední, standardizovaná forma malajštiny), angličtina, nizozemština, velké množství místních jazyků, z nichž nejpočetnější je javánština
Náboženství: muslimové 88 %, protestanti 5 %, římští katolíci 3 %, hinduisté 2 %, buddhisté 1 %, jiní 1 % (1998)
Měna: indonéská rupie
Časové pásmo: +8

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa