»
S
I
D
E
B
A
R
«
Co je mediální manipulace
7. Únor 2012

Manipulace /z latiny – ruka, uchopit/ je v sociální psychologii termín, označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob.
Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy, a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit.
Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí.
Sigmund Freud se o fenoménu zmanipulované masy vyjadřuje takto:“Pokaždé když vystoupí, jsou stejné přirozenosti. Podobají se primitivním hordám, odříkávají, co se jim předříkávalo“.
Ve správnosti jeho cynického názoru, utvrzuje následující pokus, který, který byl proveden.
Jeden herec předčítal seznam jmen z hamburského telefonního seznamu. Záznam předvedl na monitoru dvěma pokusným skupinám.
První skupina sledovala produkci, tak jak byla zaznamenána naprosto netečně a s jistou bezradností.
Druhé skupině předvedl záznam podložený kulisou smíchu, potlesku a veselí. Ta nadšeně aplaudovala a smála se zároveň s kulisou, ačkoli jim byla produkována stejná neznámá jména z telefonního seznamu jako první skupině.
Je však zcela normální a přirozené, když se podniky, politické strany, zájmové skupiny všeho druhu, nebo i jednotlivci pokoušejí prezentovat v lepším světle a tím uskutečňují své zájmy.
Proto nás manipulace, stejně jako vzduch obklopuje 24 hodin denně, aniž bychom si ji uvědomovali. Je to jen zrcadlo lidské přirozenosti. V konečném výsledku vždycky jde o to, k jakým účelům je používána.
Metody jsou samy o sobě neutrální.

Rychlost šíření zprávy mezi příjemce

O tom, jak velký vliv mají média, na veřejné mínění není pochyb.
Jakou rychlostí se dokáže šířit informace mezi její příjemce, je hodno zamyšlení.
První empirický výzkum o šíření rychlosti informace, provedl v roce 1945 po smrti amerického prezidenta Rooswelta, Delbert Miller. Chtěl odhalit, z jakých informačních zdrojů a kdy se poprvé o smrti dověděla skupina vysokoškolských studentů.
Ukázalo se, že k naprosté většině se informace dostala přes interpersonální komunikaci, nikoli z médií a již půl hodiny po prvním odvysílání zprávy, o události vědělo 91% studentů.
Dalším zajímavým poznatkem v šíření informací prostřednictvím médií byl pokus, jaký vliv má vzdělanost na rychlost příjmu zprávy.
Při sledování rychlosti rozšíření informace o smrti známé osobnosti, mezi dvěma rozdílnými socioekonomickými skupinami příjemců. Mezi dělníky s nízkými příjmy a vysokoškolskými studenty. U studentů docházelo k mnohem rychlejšímu šíření informací o 3 hodiny. Do hry vstoupil další faktor.
Zprávy, které jsou vnímány jako závažnější, se šíří rychleji prostřednictvím interpersonální komunikace, než je tomu u zpráv méně důležitých.
Postupně se ukázalo ještě mnoho jiných faktorů, např. denní doba, ve kterou je informace médií zveřejněna.
Zkoumání této problematiky dosáhlo vrcholu v šedesátých letech, kdy po smrti prezidenta Kenedyho v roce 1963 empirické studie dokázaly, že hlavním zdrojem informací během prvního dne po zveřejnění zprávy, jsou především elektronická média. Tisk vykazoval jako zdroj, znatelně menší význam. To vyplývá ze spomalením pramenícím z technických podmínek produkce tisku.
V polovině sedmdesátých let se podařilo shrnout dosavadní poznatky výzkumu šíření informací.
1/Čím je událost důležitější, tím je větší míra rozšíření a rychlosti mezi populaci
2/Čím větší míra rozšíření, tím menší podíl lidí, kteří se o události dočetli z tisku a větší počet lidí, kteří se o události dověděli z interpersonální komunikace.
3/Čím důležitější událost, tím vyšší podíl těch, kteří se o události dověděli z interpersonální komunikace.
4/Čím větší podíl příjemců, kteří se o události dověděli z interpersonální komunikace, tím menší podíl lidí, kteří se o události dočetli z tisku.
5/Čím větší podíl příjemců, kteří se informaci doslechli z televize, tím menší podíl lidí, kteří se ji dověděli z rádia.
V dnešní době ovšem do prostředků komunikace vstoupily mobilní telefony a internet. Tyto komunikační prostředky ovlivňují tradiční vzorce spotřeby médií a tím pádem hrají podstatnou roli při šíření důležitých informací.Nákazový efekt a panika
Zprávy o určitých událostech mohou vyvolávat i jiné účinky než je šíření zpráv.
Mohou vyvolat neočekávané jednání buď jednotlivých příjemců, nebo celých skupin.
Prezentace některých informací může vyvolat nákazový účinek, který může vést k šíření davového jednání.
Může jít o paniku vyvolanou neúplnými, zkreslenými, nebo manipulujícími informacemi.
Například zprávy o plánovaném zvýšení cen potravin, nebo pohonných hmot, mohou vést k davové snaze předzásobit se. A tím způsobit nedostatek paliva.
V určité sociální situaci může zpráva působit jako spouštěč sociálních nepokojů a rasové nesnášenlivosti.
Spouštěčem rasových nepokojů se v minulosti stala kauza o rozsudku nad americkou celebritou černé pleti O.J.Simpsonem. Reakce na zprávy vedla k pouličním nepokojům, rabování a násilí ve Spojených státech.
Různé druhy krizí a nepokojů vedou k oblíbeným tématům zpráv. Tím že o nich média opakovaně informují, mohou je v některých případech posilovat.
Už tradičním příkladem potenciální moci médií šířit fámu vedoucí k davovému jednání, bylo vysílání rozhlasového dramatu Válka světů na americké rozhlasové stanici CBS.
Ačkoli šlo o dramatizaci literárního díla, napodobujícího svou strukturou zpravodajskou relaci, řada posluchačů podlehla představě, že se jedná o reálné dění. Domnívala se, že jsou Spojené státy napadeny invazí z Marsu.
Z 6 mil., 1 milion posluchačů, začal podléhat strachu a opouštěl v panice východní pobřeží USA.
Na tomto se taky značně podílela jednak popularita rádia, ale také tehdejší světová situace, která podporovala pocit ohrožení.

„Co je pravda?“
Pilát Pontský

Média jsou prostředkem komunikace a nositelem sdělení.
V dnešní uspěchané době bychom se bez komunikačních prostředků již neobešli.
Značně nám umožňují rychlý přenos informace.
Mobilní telefony a internet, nám sice pomáhají pružně komunikovat, ale na druhou
stranu nás paradoxně vzdalují jednoho od druhého.
Než abychom se osobně sešli, tak si zavoláme, promluvíme přes Skype ,
nebo pošleme fotky meilem. Vzkaz nahrajeme na záznamník a fotky stáhneme na
„flash“.
Přání k narozeninám necháme zahrát v rádiu, nebo pošleme v elektronické podobě.
Nemusíme se osobně setkat, slyšet, vidět.
A nakonec si dáme inzerát na seznamku do novin.
A kdo ví, jestli se s někým vůbec setkáme, protože nám“ face book“ přece do
budoucna bude stačit.

Použitá literatura
Farkas, Viktor: Lži za války a v míru, vydala Mladá fronta a.s.,první vydání, Praha
2006
Musil, Josef: Sociální a mediální komunikace, vydala Univerzita Jana Amose
Komenského, Praha 2010
Trampota, Tomáš: Zpravodajství, nakladatelství Portál, s.r.o., Praha 2006
Bečka,J.V.: Sloh žurnalistiky, nakladatelství Novinář, Praha 1986

INTERNETOVÉ ZDROJE
http://cs.wikipedia.org

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa