»
S
I
D
E
B
A
R
«
Josef Mošna, bývalý zaměstnanec Škodových závodů v Plzni: Budu volit Sdružení nestraníků a Václava Prokůpka
25. Srpen 2012

Udivuje mě situace v bývalém závodě Škoda Plzeň a reakce některých médií na krach Škodovky. Po roce 1989 se Škodovka rozpadla na samostatné podniky a z původních 36 000 zaměstnanců, po propouštění zůstalo pouze asi 5000. Nikomu to tehdy nevadilo. Nikomu nevadilo propouštění, rozpad Škodovky, její přejmenování a prodej do zahraničí, rozkradení know-how a ztráta obrovských trhů na východě ( za socialismu se vyrobila minimálně 1 lokomotiva denně) .
Najednou se z krachu jedné části Škodovky - spojených hutí a kováren můžou všichni zbláznit. Stále dokola je možné slyšet - přijdeme o práci, co budeme dělat?
Osud celého podniku je nezajímá. Jen hrabání si na svém písečku jak už je v české povaze zvykem a ve výsledku to skončí jako obvykle – uděláme si dovolenou, ono se to vyřeší a potom dáme výpověď. Přitom současné vedení tvrdí, že zakázky by měli, ale není na materiál a režii. Toto řešení a tento přístup zaměstnanců a hlavně odborů, považuji za zbabělý, podlý a neuvědomělý.
Reakce lidí, sledujících tuto kauzu jsou příkladné - no jo, Škodovka, tam jsem taky kdysi dělal - za socialismu, okolo sochy Lenina jsem chodil každý den.
Ale těmto lidem už nedojde, že tohle by se za Lenina ani za toho socialismu stát nemohlo. Lidem se od polistopadových „politiků“ a médií stále vtlouká, že soukromé vlastnictví je lepší než státní. A tak jsme celých 20 let svědky situací, kdy lidi přijdou ráno do práce a fabrika je zavřená nebo v lepším případě není práce, protože ji zahraniční majitel úspěšně vytuneloval. Kolik lidí za těch 20 let má tuto zkušenost a kolika lidem dluží zaměstnavatelé za měsíce práce mzdu dodnes?
Odhaduji desetitisíce lidí. Kolik podnikatelů - podvodníků žije na Bahamách za naše úspory, dané do fondů a bank?

Co dělaly odbory, že se nevšimly, kam to spěje? Proč tomu nezabránily a mohly vůbec?

Proč jsou pasivní a s poraženeckou náladou a prosperující firmu nabízí dalšímu vlastníkovi, který je může kdykoliv vytunelovat ve svůj prospěch znovu. Jak to, že o tu firmu má zájem dalších 6 firem? Tak to asi není firma ztrátová…?

Proto lidi v roce 1989 cinkali klíčema, zakládali občanská fóra a stávkovali, aby za kapitalismu (kapitál = peníze na prvním místě), přišli o práci a žili v nejistotě bez nároku na důchod, v hrozných pracovních podmínkách a za třetinové platy než v západních státech?

Je možné, aby se na majitele firmy podalo trestní oznámení a vyžadovalo vrácení vytunelovaných peněz a zabavení jeho majetku na pokrytí škod, které způsobil podniku?

Je možné, aby to šlo u zahraničního majitele?

Co nám vlastně ještě v ČR patří? Jsme už kompletně v rukou soukromých osob, které si s námi mohou udělat co chtějí ?

Proč zde neuvažují zaměstnanci o tom, že podnik převezmou sami dělníci podobně jako ve Venezuele nebo Argentině ? Proč ho nezestátní? Majitel utekl, svůj podíl na zisku si vzal a vzal si i víc a o další situaci podniku nemá zájem. Ideální podmínky, jak změnu vlastnictví a řízení podniku udělat. Zestátnění v době ekonomické krize po 2.světové válce se dělalo nejen na východě, ale i na západě ve velkých zemích jako v Německu, Francii a Itálii. A zestátňovaly se velké firmy těžkého strojírenství, energetické firmy, doprava a banky. Stejně tak se zestátňovaly velké části průmyslu v dobách socialistických vlád ve Francii, ve Velké Británii (v 70. letech), aby se opět privatizovaly po nástupu pravice. V bývalé Jugoslávii bylo družstevní vlastnictví podniků běžné a rozšířené.
Nyní, po privatizaci jako u nás, chtějí toto družstevní vlastnictví, tj. vlastnění podniku zaměstnanci, vrátit zpět, ovšem boj s mafiány, podvodníky a velkým kapitálem je těžký. Družstevní vlastnictví se vrací i do Řecka, kde je to jediná záchrana před krachem firem a celé ekonomiky. Zrovna tak spasilo Argentinu po totálním krachu ekonomiky.
U nás není možné, aby podnik převzal stát, protože nám vládnou zrádci národa a státu. Ale samotní zaměstnanci by podnik převzít mohli.

Jak se vlastně takovéto zestátnění dělá? Kdy podnik patří lidu?

Podnikatel zakládá firmu za účelem zisku. Zisk má podnikatel poté, co zaplatí všechny dluhy – půjčky + úvěry a vlastní počáteční vklad do podnikání. Do té doby jsou celkové výdaje větší než tržby. Ovšem rozdíl mezi náklady a tržbami v jednotlivých zakázkách tvoří zisk a ten pomalu splácí ty půjčky a osobní vklady.
Dále řídí firmu a má jen provozní náklady, náklady na materiál a mzdy a různé poplatky a daně. Tržbu má z prodeje služeb nebo výrobků a nebo rozprodeje majetku. Už nemá žádný úvěr – dluhy a vzal si zpátky počáteční vklad podnikatele.
Ziskem z činnosti podniku zaplatil všechny počáteční náklady na stroje, pořízení haly a úvěry. Zisk vznikl prací zaměstnanců podniku na přeměně materiálu ve zboží či služby. Z tohoto zisku jen část dostali zaměstnanci jako svůj plat. Bez zaměstnanců by nebyl zisk možný.

Tedy práce zaměstnanců zaplatila náklady na budovu podniku, na stroje a provoz podniku a ještě na své platy.
Pokud jsou tedy zaplaceny stroje, budova, úvěry, a dluhy podniku, je podnik morálně majetkem zaměstnanců, neboť ty svou prací zaplatili všechny náklady.
V tomto stádiu může být podnik bez náhrady vyvlastněn – zestátněn, majitel jako pracovní síla řídící dostane pouze plat, tj. odpovídající podíl na práci.
Po zestátnění zisk tedy půjde státu a ne do kapsy majiteli podniku. Stát ho potom použije na rozvoj podniku, ale také na státní služby jako je zdravotnictví, důchody, opravy silnic, školky, věda, školství atd.
Zisk zůstává státu a nejde do zahraničí jako nyní. Roste zaměstnanost a podpora domácí výroby.
V našem případě Škodovky, kdy by došlo ke združstevnění podniku, by šel zisk na rozvoj firmy a sociální potřeby zaměstnanců jako to dělají v malém odbory dnes a dříve např: podniková školka, zdravotní středisko, rekreační středisko, odměny za odpracované roky, za zlepšovací návrhy, dary k životnímu jubileu, fond při přírodních katastrofách, příspěvky na dojíždění za prací, na bydlení atd.

Ale především by to byla jistota práce a průměrné platy ve společnosti, platy přibližně stejné u všech a možnost postupu, řízení firmy podobně jako to bylo v JZD Slušovice, což je úspěšný příklad prosperující firmy rozvíjející se i v zahraničí, podporující regionální rozvoj.

Bohužel bychom se museli spokojit s družstevním vlastnictvím, i když stát může dostat podnik rozhodnutím soudu za odhadní cenu = zestátnit ve veřejném zájmu. Státní podnik stát vždy může zase prodat, nebo převést na akciovou společnost. Národní podnik by ovšem prodat nemohl. Znárodněné podniky proti vůli vlastníka po roce 1945 se statusem národní podnik již v roce 1986 převedli na státní podniky a jak to dopadlo, vidíme dnes. Kdo a proč za tím stojí, co se to hraje za globální hru, se můžeme jenom dohadovat. Pravdou tedy je, že převrat socialismu v kapitalismus byl připraven a pod následky budeme trpět my a naše děti hodně dlouho. Jak z toho ven, když kapitalistický systém krachuje a zbídačuje lidi po celém světě je úkolem pro kolektivní odpor těch, co už nebudou mít co ztratit – proletářů.
Budu volit Sdružení nestraníků a pana doktora Prokůpka, který kritizoval rozparcelování velkých závodů – Škoda, Tatra, Zetor apod… již v minulosti a upozorňoval, že rozvrácení těchto velkých podniků povede k nezaměstnanosti, stejně jako to, že naše velké fabriky vyklidí perspektivní trhu v Rusku, na Ukrajině a v zemích jižní Ameriky a Asie
Josef Mošna, Plzeň

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa