»
S
I
D
E
B
A
R
«
Létající král Májů
12. Září 2011

Majestátné kamenné ruiny jsou jediným pozůstatkem kultury, ze které nezbyla ani vzpomínka na jméno. Archeologická naleziště a chrámy se pojmenovávají po nejbližších vesnicích ve španělštině nebo v indiánských dialektech. Podobně tomu bylo například i s kulturou Olméků, která byla pojmenována podle současného indiánského kmene, který obývá blízké území nebo s kulturou Teotihuacán, který byla pojmenována podle lokality ve středním Mexiku. Roku 1773 narazil španělský průzkumný oddíl uprostřed zeleného pekla jižního mexického státu Chiapas na záhadné casas de piedra, kamenné domy. Zprávě se nepřikládala větší významnost a tak trvalo 14 let, než se památky vypravil prozkoumat Antonio del Río. To jsme stále v 18. století, kdy je archeologický výzkum neznámým pojmem a průzkum starodávných nalezišť doménou bohatých podivínů a hledačů pokladů.

Z nejbližší vesnice Santo Domingo de Palenque to bylo sice necelých šest kilometrů, ale déšť a džungle změnila Ríovu výpravu v nesmírně náročné dobrodružství a dalších 14 dní trvalo vyklučení pralesa, který ruiny pokrýval. Tak byl objeveno neznámý ztracený májský komplex, snad město, které bylo pojmenováno Palenque a dalo během následujících dvou stovek let světu fascinující a senzační nálezy.
O první pozdvižení se postaral hrabě von Waldeck, který se do Mexika vydal v roce 1822. Rozbil v kameném chrámu v Palenque skromný tábor a zcela bez prostředků město zkoumal. Zachytil celý komplex v 16ti nádherných perokresbách, které dnes vědcům lámou hlavy. Jeho názor, že Palenque postavil národ pocházející z Indie či Afriky, je dnes považován za překonaný. Sloní hlavy, které hrabě zachytil na reliéfech, vypovídají o tom, že Palenque je zřejmě starší dvanácti tisíc let, kdy sloni v Mexiku vyhynuli.
Waldeckovy ilustrace jsou dnes velmi ceněné, stejně jako kresby pořízené výpravou Stephense a Catherwooda, protože zachycují rozluštění vzdorující hieroglyfy, podivné kalendáře a kamenné umění v mnohem jemnějším detailu než fotografie. Nehledě k tomu, že podstatnou část štukové výzdoby a kamenných reliéfů rozkradli a rozprodali místní Indiáni, tudíž jsou tyto obrazové doklady často jediným svědectvím o původním vzhledu města.
Když došlo k rozluštění májských hieroglyfů Herbertem Spindenem, předalo Palenque světu další záhadu – májský kalendář. Záhadná sbírka dat z dob, kdy ještě žádní Májové neexistovali a cyklů tisíců, statisíců a milionů let, u nichž nevíme, co představují, dodnes straší ve snu vykladače májské historie. Svůj největší poklad ale vydal májský kamenný komplex v padesátých letech, kdy jej zkoumal francouzsko-mexický archeolog Alberto Ruz Lhuillier. Jeho zvláštní zájem o budovu, kterou pojmenoval „chrám nápisů“, jej roku 1950 dovedl k zasypané skryté chodbě, zakryté dokonale opracovanou kamennou deskou. V těžkých podmínkách dělníci během sezóny odkyryli prvních dvacet schodů zasypané chodby a Ruz doufal, že příští rok záhadu Palenque konečně rozluští.
O rok později se dělníci, přidušení těžkým vzduchem, prokopali kompaktní štěrkovou sutí k ventilačnímu otvoru, který jim umožnil odkrýt zbytek chodby. 15. června 1952 Ruz narazil na hliněnou mísu se šperky a trojúhelnkové kamenné dveře. To se již nacházel téměř nad úrovní země.
Dělníci trojúhelník uvolnili a Rúz objevil nejslavnější jihoamerickou hrobku – hrob významného Máje jménem Uoxoc Ahav (podle jiných překladatelů Pacal), zakrytý dvacetitunovým sarkofágem, několik šperků, hliněnou trubku neznámého účelu a ostatky muže. Ve vědeckých knihách se lze dočíst, že Pacal byl král, který nastoupil jako dvanáctiletý a vládl mezi lety 603 – 683 př. Kr. Čilý stařík se měl dožít dvaadevadesáti let, což z něj dělá mezi Indiány, jejichž průměrný věk dosahoval 35 let, zvláštní výjimku.
Ve skutečnosti královský titul není tak jistý, jak se uvádí a údaje o vládě podle některých znalců představují pouze časové cykly nejasného významu, což by odpovídalo i stavu ostatků muže, jehož věk je odhadován na 40 – 50 let. Ale i to lze vzhledem k tamější vlhkosti vzduchu určit dost těžko. Vzhledem k rozměrům a váze sarkofágu je evidentní, že byl nejprve uložen v hrobce a poté obestavěn celým pyramidovitým „chrámem nápisů“.
Sarkofág obsahuje velice podivný obraz s neznámými hieroglyfy a nerozluštěnou symbolikou, na niž vybudoval kariéru známý spisovatel Erich von Däniken. Je na něm zobrazen Indián sedící v předklonu na složitém hieroglyfu, který skutečně lze ztěží považovat za cokoliv jiného, než zajímavý dopravní prostředek!

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa