»
S
I
D
E
B
A
R
«
Mladiství a sociální sítě…
10. Září 2011

Co jsou to vlastně sociální sítě? Jaké známe? Je jich více. Například MySpace, Twitter, Facebook, Skype, ICQ, Jaber … ale poslední dobou se rozmohl jeden – Facebook!
Rozšířil se po celém světě jako morová epidemie. Nechci se zaobírat vznikem facebooku, ale tím jak ovlivňuje lidi, kteří každý den, u něj sedí. Proto bych se zaměřila jen na tuto sociální síť, která mění životy mnoha lidí.

Největší skupinou registrovaných na facebooku jsou náctiletí. I když je facebook věkově omezen, jsou tam „děti“ který věkovou hranici nesplňují.
Co vlastně nabízí taková sociální siť? Nabízí toho mnoho, od možnosti přidávání přátel, kamarádů, přidávání se do různých skupin a stránek a hraní několika her, aplikací, chatování s různými lidmi, sdílení fotek, videí ale i osobních informací.

A jak nás toto vše může ovlivnit? Říkáme si, že to je jen neškodná stránka, ale opak je pravdou. První co většina náctiletých udělá, když přijde ze školy, je že se posadí k počítači nebo k notebooku, a zapne facebook. Začne si psát statusy, o tom jak bylo, a jaké má dneska plány, a začne chatovat s přáteli, poté si donese jídlo k počítači a stráví dobu jídla u chatování. Nebo zapne všechny aplikace – vyčistí akvárium, postaví něco na své farmě, koukne jak mu vydělává kavárna, zahraje si mafii a mnoho dalších her, které jsou žroutem času.

Když se zamyslím, jaký to může mít dopad, bude to až k nevíře. Asi tou nejzávažnější věcí jsou osobní informace, které lidé bezhlavě zadávají do svých profilů a jsou lehce napadnutelná a zneužitelná. Jméno, příjmení, telefonní číslo, adresa – proč to tam mít? Přeci moji přátelé ví, kde bydlím.

Přidávání se do různých skupin a stránek, které se jim líbí jak názvem, nebo že zastávají stejný názor, a častokrát jsou ty skupiny i urážející, nadávající, a ponižující, a všichni účastníci se tak dopouštějí přestupku, ani o tom nevědí, a názory v těch skupinách si náctiletí často přivlastňují i když o tom většinou nic neví.

Facebook nám dává možnost, vytvořit si novou identitu, za kterou můžeme vystupovat, a jednat. Takže už nemusíme být např. Zdeněk Novák, ale můžu být Alexandr Novotný, mít jinou profilovou fotku, jiné kamarády, jiné záliby, a psát si úplně si jinými lidmi a jednat s nimi úplně jinak, než jaká jsem osobnost v reálném životě. Tady se dostáváme pak k problému, že hodně lidí se spíše sžije s tou virtuální postavou a pak trpí určitými psychickými problémy a v realitě se chová tak, jako by to byl virtuální svět, a nebo ještě hůře, vyhýbá se realitě, a chce žít jen ten virtuální svět, kde může všechno, může žít ve světě aplikací a komunikací s cizími lidmi a svěřovat se. Toto bývá veliký problém.

Virtuální komunikace, která je většinou psaná, na jiných sociálních sítí může být i mluvená, ale většina z nás preferuje tu psanou, se dostáváme k dalšímu problému. Mnoho lidí nemá problém sedět za notebookem a psát cokoli, od normálního povídání si o tom, co bylo ve škole, co doma, po řešení problémů.
Jsou tu „silnější“ než v reálném životě, sedí doma na své židli a jsou v bezpečí. Problém říci svůj názor, jim nedělá problém, protože se nemusí tomu druhému koukat do očí. Potom, když přijde na nějaký rozhovor, o problémech, lidé se bojí říci svůj názor, protože je to v realitě, je to teď „naživo“ a nemají žádný „úkryt.“ Takže samotná komunikace trošičku zaostává a může to dojít až k samotným extrémům.

Musím také opomenout ty psané zkratky, psaní bez diakritik, psaní s nesmyslnými písmenky navíc, nebo úmyslné zaměňování písmen. Např. používání W místo V, Q místo K, atd. Také absurdní zdrobněliny a komoleniny slov. Toto nás přivádí k problému ve škole ,ale i v práci. Lidé ,co se takhle budou určitou dobu vyjadřovat a budou takhle určitý čas psát, tak jim to za určitou dobu přijde úplně normální, a potom nastávají problémy s psaným projevem ve škole nebo ještě hůře v práci ,na brigádě.

Když už sedíme u jakékoli sociální sítě, čas utíká bleskovou rychlostí. To si v jednu chvíli píšeme s Aničkou, za chvilku s Honzíkem a když se odhlásí, tak si najdeme někoho jiného s kým si můžeme psát, anebo někdo jiný nám sám napíše.K tomu ,jak jsem zmiňovala již výše, se samozřejmě musím podívat na novinky u svých přátel, okomentovat každou fotku, zjistit co je u nich nového anebo nakrmit rybičky, aby mi neumřeli, zalít kytičky na farmě, abych vydělala nějaké peníze, a než toto vše udělám, uteče až několik hodin a my jsme si toho vůbec nevšimli. Právě tady nastává otázka zdravého životního stylu. Když přijde dítě domů ze školy a zapne soc. síť, sedí u PC až do večera a pak až rodiče začnou mít určité výhrady, že se neučí, tak se začne učit,ale notebook s aktivním facebookem zůstává zapnut,přece kdyby náhodou se něco dělo-musím o tom vědět!
Za poslední dobu vymizely různé záliby, koníčky ,sportovní aktivity, spontánní akce s kamarády, vše se točí jen okolo sociálních sítí a komunikace přes ně.
Když nějaký jedinec, nemá vůbec žádné volnočasové aktivity, a tráví celé dny doma, má to dopad na jeho zdraví, jak jeho obezitu tak i na stavbu těla a jak víme-obezita je nemoc,a problémy s ní spojené si jedinec nese sebou celý život.

Velikým boomem, bylo zavedení aplikace facebook do mobilních telefonů, nevím, jestli to je nejlepší volba, protož všechny SmartPhony již toto mají, a většina lidí už má právě nějaký SmartPhon, a tím rovnou i danou aplikaci a nebo si jí tam podle své libosti přidají. Internet v mobilním telefonu už není žádný problém a tak přístup na sociální sítě nemohl být lehčí.
To umožňuje být stále „online“ a vědět „o novinkách“ svých přátel. Lidé si už ani neuvědomují, že na sociální sítě chodí, někdy to mají už tak zažité, že když popadnou mobilní telefon do ruky, nebo se dostanou k počítači či notebooku, tak první co udělají je, že navštíví právě sociální síť. Napíší tam, co bylo nového a čekají na reakci někoho ze svých přátel .. a takhle je to stále dokola.

Do teď jsme mluvili spíše o jedné sociální síti, a to proto, že se rozrostla obrovskou rychlostí a dá si říci, že ten, kdo neměl facebook, nebyl in. Teď je to spíše obráceně, ten kdo facebook nemá je in, ale zkuste někoho takového najít.

Teď bych zabrousila do ostatních sítí – například různých chatů. Jejich největší úskalí spočívá v tom, že lidé tam vystupují na 90% pod jinou identitou. Takže nikdy nevíte, s kým si píšete. Může to být kluk, co se vydává za krásnou atraktivní přitažlivou dívku, ale může to být samozřejmě i naopak. Spíše je tu snadné najít určité sexuální devianty. Některé servery jsou hlídány, ale nedá se tomu zabránit a je to hlavně velmi těžko prokazatelné. Proto by hodně malé děti, neměli sedět sami u internetu, a psát si úplně s cizími lidmi, protože to leckdy může dopadnout velmi špatně. Bylo již takhle zaznamenáno mnoho případů, kdy se pedofil snažil i osobně zkontaktovat svoji oběť a mnohokrát to dopadalo špatně. A vůbec by malé děti, dle mého názoru,neměly mít PC.Měly by se venku prohánět s míčem či stavět domečky pro skřitky,ale to se dostávám zase k jinému problému.

Při práci se sociálními sítěmi se stává člověk línější – na sociální síti najde vše a proto si nic nemusí pamatovat, zapisovat, a tím odpadá z člověka jistá dravost. Zní to možná k neuvěření, ale proč si zapisovat věci do svého diáře, když vše najdu na facebooku v událostech, proč si pamatovat, kdy mají lidé narozeniny, když vím, kde to najdu.

Ale ať pořád nemluvím jen v tom špatném měřítku, tak sociální sítě zachránily už i několik lidských životů. Nebylo to sice ještě v naší republice, ale ve světě. Kde si několik lidí napsalo „statusy“ že nechtějí být na tomto světě a že hodlají dnes tento svět opustit. Jejich přátelé to viděli, kontaktovali policii, popřípadě rodiče a vždy byl pokus o sebevraždu zmařen.

Komunikace na sociálních sítí má i určité výhody – především,když máme zahraniční kamarády ,tak nám to ulehčuje komunikaci s nimi a hlavně stále víme,co je u nich nového a tak máme pocit,jako bychom je měli někde blízko u sebe. A naopak,když já odjedu na prázdniny studovat angličtinu do Anglie,má rodina a přátele můžou ihned vidět jak se mi daří,sledovat mé fotky a být mi „na blízku“.

Abych to shrnula dohromady, jaké dopady může mít na nás, mládež, sociální síť, tak po pravdě řečeno velmi negativní až škodlivý. Samozřejmě pozitivních věcí je více než jsem napsala, ale převažují ty negativní, a tím pádem i nebezpečné a zdraví škodlivé.
Měli bychom si uvědomovat, jak svůj čas trávíme a trávit ho efektivněji a tak, aby nás to fyzicky, a nebo psychicky obohacovalo (ani se nebudu zabývat myšlenkou, jestli někoho psychicky obohacuje facebook.)
Sociální sítě jsou dobrými sluhy ale zlými pány, a to bychom si měli pamatovat. Mohou nám pomoci, ale jakmile se jim povolíme, dokážou změnit naše životy k nepoznání.

Každý by si měl tedy uvědomit jak chce se svým volným časem a celkově se svým životem naložit. Jestli chce žít v reálném, i když né dokonalém světě, anebo ve virtuálním, dokonalém, ale psychicky škodlivém světě, toto si musí každý uvědomit sám. A já stále věřím, že všichni budeme žít své životy a sociální sítě nám budou pouze ulehčovat komunikaci s přáteli a dětská hřiště,sportovní haly,kina a kavárny nebudou zít prázdnotou.
Protože taková krásná procházka a picknick s přáteli nám nemůže přece vynahradit hodinové chatování na sociální síti.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa