»
S
I
D
E
B
A
R
«
Moc a vliv elektronických médií
28. Únor 2012

1. Elektronická média v informační společnosti

Bezprostředně po skončení 2. světové války se začalo hledat vhodné označení pro nadcházející éru. Novou poválečnou etapu lidských dějin, kde se čím dál více prosazovala jako zdroj socializace, informací a hodnot média. V 70. letech došlo v západní společnosti k intenzivnímu vývoji společenského vědomí, který sice sociologie nebyla schopna předvídat, ale správně jej rozeznala, jako přestavbu názorových a hodnotových systémů. Postindustriální informační společnost bude, podle Bella orientována především na znalosti a vědění. Přístup k informacím bude hrát stejnou roli, jako v industriální společnosti hmotné statky a výrobní prostředky. Tento trend můžeme pozorovat prakticky od 80. let, kdy se stávají média hlavním informačním a socializačním zdrojem společnosti, a stále stoupá. Zatímco na počátku devadesátých let rostl počet kanálů pouze o 25 až 50 nových televizních stanic ročně. Po roce 1995 byl zaznamenán obrovský nárůst, kdy v druhé polovině devadesátých let roste počet televizních stanic v Evropě pravidelně o přibližně 140 stanic ročně, přičemž mezi léty 1997 – 1998 činil tento počet celých 172 nových stanic.
2. Moc a vliv médií

Při studiu vztahu médií a politiky, se lze setkat s řadou přístupů paradoxní povahy. Patří mezi ně například intuitivní soudy o moci, respektive o vlivu médií. Panuje dosti rozšířená víra v to, že média mají moc, a přitom existuje jen velmi malá shoda, jaké povahy tato moc vlastně je. Podstatná moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím jak na formování jedince, tak na utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují. Každá společnost si hledá prostředky, prostřednictvím nichž jedinci předkládá hodnoty, o něž se opírá její struktura, fungování a normy, které upravují chování jejích příslušníků. V moderních společnostech se stala podstatným nástrojem šíření, prosazování a upevňování sociálních norem a hodnot právě média.
Média jsou zdrojem moci, respektive potenciálním prostředkem vlivu, ovládání a prosazování inovací ve společnosti. Jsou také pramenem informací životně důležitých pro fungování většiny společenských institucí a základním nástrojem jejich přenosu. Média jsou také zároveň arénou, kde se na národní i mezinárodní úrovni odehrává celá řada událostí z oblasti veřejného života. Jsou považovány za významný zdroj výkladů sociální reality a představ o ní. Také proto jsou média místem, kde jsou konstruovány, ukládány a nejviditelněji vyjadřovány změny v kultuře a hodnotách společnosti a skupin, a to jak v oblasti kulturní, tak i politické.
Média plní ve společnosti pět základních funkcí: informační, kulturní, sociální, zábavní a politickou. Mluvíme-li o médiích v souvislosti s jejich funkcemi, zkoumáme, k čemu média mají doopravdy být, co skutečně dělají a jaký se zdá být účel jejich existence. V této práci nás bude zajímat především funkce politická. Média poskytují příjemcům představu o politických událostech, tématech a aktivitách. Tato představa jim umožňuje pochopit, jak v jejich společnosti politika funguje a jak si lze počínat konstruktivněji v politickém procesu, například u rozhodování při volbách apod. Dle Greama Burtona tato představa poskytuje iluzi, že se příjemci podílejí na politickém procesu, ale ve skutečnosti jim vnucuje autoritu těch, kteří o jejich životech rozhodují, aniž jsou v tomto konání jakkoliv zpochybňováni. Dle Burtona jsou média především velmi dobře schopna mobilizovat veřejné mínění. To znamená, že dokáží přilákat pozornost k něčemu, o čem veřejnost doposud nepřemýšlela, a naznačují veřejnosti způsoby, jak na příslušná témata nahlížet. Tím jsou média také schopna formovat názory na politické události a témata.
Jedním z podstatných témat při studiu vztahu médií a tvorbou politiky je zkoumání povahy vztahu mezi médii a vládnou. Dle Burtona je vláda v nejširším slova smyslu silou, jež může média v jejich činnosti omezovat, nebo jim naopak zajišťovat liberální prostředí naplňující princip svobody projevu. Jako za velmi důležitou a styčnou plochu mezi médii a politickou elitou, považuje přítomnost politiků v médiích. Členové vlády, parlamentu, představitelé politických stran v médiích působí, píší odborné články do periodik, vystupují v diskuzích a jsou předmětem zpravodajského zájmu. Médium potřebuje politiky pro zdroje informací, jako známé tváře, jež pomohou na důvěryhodnosti mediovaného sdělení. A politikové se potřebují objevovat v médiích, aby se vtiskli do podvědomí, prezentovali své názory a postoje a ovlivnili tak názor a mínění občanů - voličů. Burton tak jasně poukazuje, na velkou provázanost těchto dvou mocných institucí. Jedna bez druhé by neznamenaly mnoho. Média potřebují sledovanost a politikové, potažmo vláda potřebují, aby média byla sledována. Avšak dle Waltera Lippmanna vláda, která naslouchá veřejnému mínění, se nesprávně podřizuje diktátu většiny. V kontroverzních otázkách mají rozhodovat odborníci, neboť mají přístup ke spolehlivým informacím, mají odpovědnost vůči demokratickým ideálům, obecným veřejným zájmům, a proto nepodléhají žádným partikulárním zájmům. Veřejné mínění má být jen v roli pozorovatele. Tato forma demokratického řízení je uskutečnitelná za dvou předpokladů: a) demokratické normy jsou právně zakotveny a sankcionovány a b) vláda a experti poskytují občanům požadované statky a služby.

3. Politický vliv elektronických médií

Podle řady průzkumů se asi polovina lidí domnívá, že zejména elektronická média mají vliv na rozhodování politiků. Už méně je pak reflektován ten fakt, že existence dočasně zvoleného politika, zodpovědného svým voličům, mnohdy závisí právě na několika novinářích, jež nejsou odpovědni nikomu. Pravděpodobně nejen z těchto důvodů, klasičtí politikové v době poválečné éry přistupovali k nově nastupujícím médiím velmi rezervovaně. Významný podíl na této skepsi sehrála zkušenost s působením propagandy před a v průběhu obou světových válek. S prvním krokem, k prolomení lepších vztahů politiků a médii, přišel již na počátku 30. let prezident Spojených států F. D. Roosevelt, kdy začal oslovovat americkou veřejnost přímo prostřednictvím rozhlasu v tzv. fireside chats. Můžeme říci, že šlo o zásadní zlom v komunikaci s občany. Postupně se tak vytvářely zvyklosti spolupráce, která vyústila v současný vztah nepostradatelnosti, daný v podstatě tím, že většina občanů prožívá politickou zkušenost prostřednictvím médií. To platí jak o každodenních politických událostech, tak o předvolební kampani a ještě zvýšené míře o krizových situacích. Společenský a politický vliv médií závisí do jisté míry na vědomé důvěře, se kterou čtenáři, diváci a posluchači přijímají informace médií.
Závěr

Na základě výše uvedených informací docházíme k závěru, že vliv a moc elektronických médií roste prakticky od jejich vzniku.
V dnešní době se stala média, jedním z nejdůležitějších prostředků, společenských norem a názorů. V otázce politického vlivu médií obecně, lze dojít k závěru, že moderní média usnadnili politickou komunikaci, zároveň lze spatřit možné negativum v míře ovlivnitelnosti médií a jejich důvěryhodnosti.

Seznam zdrojů a použité literatury:

BURTON, G., JIRÁK, J., Úvod do studia médií.Barriester&Principal. Brno. 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6

McQUAIL, D., Úvod do teorie masové komunikace. Portál. Praha. 2002. 447 s. ISBN 80-7178-200-9

LIPPMANN, W., Public Opinion, The Macmillan Company. New York. 1960

BELL, D., The Coming in Post-industrial Society. Basic Books. New York. 1973

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa