»
S
I
D
E
B
A
R
«
NEÚSPĚCHY ANGLICKÝCH VÝPRAV
24. Srpen 2011

Dvacátého devátého května před devětaosmdesáti lety dobyli Novozélanďan EDMUND HILLARY a Šerpa TENZING NORGAY vrchol nejvyšší hory světa! Tenzing potom prohlásil: „Buďte velcí a šlechetní a pomáhejte i druhým, aby byli také takoví. Tomu jsem se naučil a tomu se mohou naučit od velké bohyně Čomolungmy všichni lidé.“
Moudré knihy se neshodují.Většinou tvrdí, že jako hora hor je 8848m vysoká, ale mnohé připouštějí, že měří až 8882m. Narodila se ve třetihorách a o mnoho miliónů let řekli lidé, že se celý ten nejvyšší masív na světě jmenuje Himaláj. I ona se dočkala jména. V polovině devatenáctého století jí dal své příjmení Sir Georg Everest, který vedl měření himalájských obrů, před třiceti lety prohlásili Angličané, že její pravý název je Čomolungma. Zůstalo při tom, ale to jméno původně nepatřilo jen jediné hoře; je to tibetský název nepálského Himaláje, kterému hora vládne. Nepálská vláda přidala třetí jméno – Sagarmatha. Nepokřtil ji tedy lid , který žije v himalájských údolích. Byla pro něj zakryta mohutnými horskými masívy, byla příliš vysoká…
Cesty horalů dřív končily jen na nejvyšších pastvinách, tedy ve výšce kolem 5000m. Neexistují žádné zprávy o tom, že by se někdo z nich vydal k bílým vrcholkům hor, které končily tak vysoko, jako by prorážely klenbu oblohy. Bránily jim v tom i pověry, varující před hněvem démonů a bohů, žijících na vrcholech všech vysokých hor.
Jen jediný z himalájských kmenů přetrhl láskou k horám pouta pověr – Šerpové. Těmto statečným mužům patří asi Himaláj nejvíc, bez jejich kvalit by nikdy neuspěly velké horolezecké výpravy. Cestu k vrcholům začali jako vysokohorští nosiči, brzy se však osvědčili i jako horolezci a v posledních letech i jako vůdcové.
Horolezecká historie tohoto kmene začíná vlastně už v roce 1899, kdy D.W.Freshfield najal několik Šerpů jako nosiče a byl s jejich službou nadmíru spokojen. Několik dalších Evropanů pak uposlechlo Freshfieldových rad a také nebylo se šerpskými nosiči zklamáno. Rozhodující vysvědčení horalům tohoto kmene však dal slavný badatel dr. Kellas. Začátkem tohoto století prošel se Šerpy velkou část Himaláje a přesvědčil se o jejich vynikajících vlastnostech, věčném optimismu, věrnosti, pracovitosti a velké fyzické odolnosti. Kellas proto doporučil anglickým horolezcům šerpské nosiče i pro první výpravu na Mount Everest v roce 1921.
Šerpa prý znamená „člověk z východu“. Kmen dnes sídlí ve východním Nepálu v krajině Solo-Pharak-Khumbu jižně od Everestu. Etnicky patří k tibetským Mongolům a jeho původním domovem je východní Tibet na horním toku řek Jang-ć-ťiang a Mekong. Šerpové mají s Tibeťany mnoho společného, buddhistické náboženství, velmi podobnou řeč, většinou se řídili tibetským kalendářem, který nemá pro roky čísla, ale opakující se jména. Šerpská řeč nemá vlastní abecedu a tak lámové píší tibetským písmem.
Dnes už Šerpové téměř nestačí krýt poptávku horolezeckých výprav; v indickém Dárdžilingu a v nepálském Káthmandú mají poloodborové organizace, u nichž si expedice musí služby Šerpů zamlouvat dlouho předem. Stali se slavnými nejen mezi horolezci, ale i nejširší veřejnost ocenila mnohokrát jejich schopnosti. Nejslavnějším z nich je Tenzing Norgay. Narodil se ve vesnici Ccha – čhu blízko hory Makalu v oblasti Khumbu. V tibetském kalendáři byl tenkrát rok Zajíce, jinde ve světě konec května 1914. Lámové mu předvídali velkou budoucnost, vždyť jméno Tenzing Norgay znamená „bohatý a šťastný vyznavač víry“. Jeho bohatstvím a štěstím se staly hory. Už jako chlapec je měl rád a ze všeho nejvíc ho lákala ta, které říkali „Bohyně Matka světa“ a o které šerpské matky vyprávěly svým dětem, že“ je to hora tak vysoká, že ji žádný pták nepřeletí“. Tenzing šestkrát k té hoře šel marně, posedmé se na jejím vrcholku objal s Novozélanďanem Hillarym.
V roce 1921 přijela do Dárdžilingu výprava anglických horolezců, která mířila k Mount Everestu. Nevytyčila si dobytí vrcholu, šlo spíš o průzkum a hledání optimální cesty. Angličané museli volit cestu Tibetem k severní straně vrcholu, protože do Nepálu nikdo ze Západu nedostal povolení ke vstupu. Ze základny poblíž kláštera Rongbuk podnikli horolezci řadu výstupů k vysokým průsmykům. George Leigh – Mallory vystoupil s několika kolegy až do Severního sedla ve výšce nad 7000m přesvědčen, že našel nejschůdnější cestu.
O rok později přijela první skutečná horolezecká výprava a mnoho Angličanů a Šerpů se vydalo po objevené trase zaútočit na vrchol. Nejlepší lezci se dostali až do výše 8320m, tedy 600m pod vrchol a mnohem výše, než kdy člověk vystoupil. Výpravu však zastavila tragédie pod Severním sedlem, kde se utrhla veliká lavina, pod níž zahynulo sedm šerpských nosičů.
Byla to největší pohroma, k jaké kdy v boji o Everest došlo. V roce 1924 se Angličané objevili v Dárdžilingu opět. Na Čomolungmu se vydala expedice zkušených horolezců a osvědčených Šerpů. I tento pokus skončil tragicky. Z nejvyššího tábora se pokusili o výstup dr. T.H.Sommervell a plukovník E. F. Norton. Norton se dostal až do výše 8530m, což byllo až do roku 1952 světovým rekordem, ale výš nemohl, vrátil se. Po nich odešli zkusit štěstí Mallory a Irvin. Zmizeli v bílém světě. Nikdo neví, jak vysoko se dostali, jak a proč zahynuli.
Touhu po dobytí nejvyšší hory světa tato dvě setkání se smrtí hodně přibrzdila. Ke čtvrtému pokusu o slezení se Angličané odhodlali až v roce 1933. Výprava neuspěla; Wyn Harris a L. R. Wager a po nich Frank Smythe s Ericem Shiptonem došli asi tak vysoko, jako před nimi Norton. O rok později se tajně vydal za slávou Everestu Angličan Maurice Wilson s třemi Tibeťany. Po neshodách se Wilson pokusil o sólovýstup a už se nikdy nevrátil.
Také Lord Hunt, vedoucí výpravy z roku 1953, se už před startem nevyjadřoval optimisticky:
„ Strašil by mě vítr. Dodnes mám o himalájském větru strašné sny! Jedním slovem příšerný úkaz. Jednou mě vítr opravdu až rozplakal. Nikdy nezapomenu na zvuk, s jakým vítr naráží do Everestu, připomíná řev řítícího se expresu. Nejsem si jist, jestli tenkrát ten strašný vítr dul proti jihozápadní stěně, kterou chce Boningtonova výprava zdolat nebo proti západnímu hřebeni.“ Obrovská výška dělá z výstupu na Everest logistický problém. Khangčhendzónga,
Khangčhendzónga II a Everest patří v horolezectví do zcela zvláštní kategorie. Na všechny ostatní hory lze vylézt jinou metodou, zpravidla stačí odvaha a schopnosti dvojice horolezců, ale tady to nejde. Znamenalo by to jistou katastrofu. Vrcholové družstvo musí mít za sebou silnou podporu. Technicky je třeba Annapúrna obtížnější. Everest je do výše 8200m poměrně jednoduchý, technické potíže nastávají až posledních 600m. Nevyrovnají se obtížností Annapúrně, ale problém je složitější tím, že se musí řešit ve výšce 8300m.“
To jsou slova Christiana Boningtona.
Letos je Everest znovu obléhán. Italové k němu přijeli se silnou výpravou a od severu prý k němu míří Francouzi, kteří dostali čínské povolení k průchodu Tibetem. Je to už přes padesát let, co se na vrcholu objali Tenzing s Hillarym. Je jiná doba, člověk stanul na měsíci, myslí na cestu k planetám, ale nezapomíná, že v Himaláji je 8848m vysoká hora. Cesta na ni nemá pro lidstvo žádný praktický význam, ale je testem lidské vůle a vytrvalosti. Vždycky se bude vyslovovat s úctou její jméno – Mount Everest.
Václav Prokůpek

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa