»
S
I
D
E
B
A
R
«
Pravda o slavném zakarpatském loupežníkovi
13. Srpen 2011

V roce 1898, se narodila jedna z nejtragičtějších postav našeho protifeudálního a protiválečného boje. Známý loupežník Nikola Šuhaj se narodil v zapadlé vesnici uprostřed Podkarpatské Rusi, Koločavě-Horbu. Tehdejší maďarské vládnoucí struktury rozhodně nepřály podmaněnému rusínskému obyvatelstvu možnost vzdělání a seberealizace, uchovávaly ho v náboženském tmářství a absolutní kulturní nevědomosti. Tento fakt se v životě Nikoly Šuhaje, člověka schopného jít individuálně často proti desetinásobné přesile, nemilosrdně projevil. V roce 1916 Nikola musel narukovat do tehdejší Rakousko-uherské armády a aktivně se účastnit bojů v Karpatech. U své jednotky proslul jako neomylný ostrostřelec a odstřelovač. Tvrdilo se, že za jeho výjimečnými schopnostmi stály temné síly, daleko pravděpodobnější však asi bylo, že Nikola vedl nezhýralý život, dokázal se soustředit a měl proto pevnou mušku. Nebylo nic, na co zamířil, aby netrefil. Přesto však válečné hrůzy rozhodně nebyly ztělesněním jeho životních ideálů, a proto před koncem války se svým německým přítelem dezertoval a vrátil se do rodné vsi.
Koločava té doby však byla vyrabovaná nastupujícími i ustupujícími vojsky, drásaná vykořisťováním místních zbohatlíků a vyhladověná ustavičnými válečnými odvody a kontribucemi. Není proto divu, že se spontánně, po vzoru ruských a maďarských bojovníků, vzbouřila, zabavila majetek místních boháčů a pod vedením své zvolené rady počala spravovati obecní záležitosti. Páni z velkého podkarpatského města Chust však také nemeškali a po měsíci trvání koločavskou vzpouru vojensky srazili na kolena. Nezbylo z ní nic, kromě jediného jména, Nikola Šuhaj. Jeho postoj k událostem ve vlastní vsi byl však naprosto neutrální. Smyslem jeho dezerce z války nebyla rozhodně touha po boji proti všeho schopným vojenským pánům a za lepší uspořádání světa, ale snaha zachránit si holý život a setkat se s milovanou Eržikou. Koločavské vzpoury se proto neúčastnil, věnoval se pouze osobním záležitostem.
Maďarské úřady však po této události zmnohonásobily kampaň proti nebezpečným živlům a počaly stíhat zejména Šuhajovu rodinu. Byl zatčen Nikolův otec Petro a na samotného Nikolu a jeho přátele je proveden za účasti místních ozbrojenců policejní zátah, při kterém zahynuli dva gardisté. Nikola samotný byl však dopaden lstí až později. Za veliký úplatek ho tehdejší úřady opět propustily. Po odchodu maďarských četníků a vojáků ze Zakarpatské Rusi do boje proti Maďarské republice rad se zdálo, že vše bude prominuto. Od roku 1920 nastupující československá moc rozhodně nechtěla v prakticky neznámém terénu řešit staré válečné prohřešky, stačila ji pouze loajalita místního obyvatelstva. Šuhajův případ byl však naprosto výjimečný, protože on nadále bohatým bral a chudým dával. Navíc na „jeho triko“ byla svedena série vražd na Polonině Růži, které dle dobových archiválií nemohl v důsledku svého střevního onemocnění spáchat. Někteří jeho přátelé, kteří o onom zločinu věděli, počali spolupracovat s četnickou stanicí a byť neurčitě, vypovídat o Nikolovi. Šuhajovu společnou domácnost s Eržikou počal navštěvovat četnický strážmistr, který nejenže chtěl Nikolu zatknout, ale i usvědčit. Tito dva se osobně střetli a Nikola ho zastřelil a uprchl!
Četnictvo v tomto bodě sáhlo k osvědčené metodě: vypsalo na uprchlíka odměnu 30.000 předválečných Korun československých za jeho dopadení. Nikolovi přátelé zpanikařili, buďto s Nikolou potáhnou dále, a pak budou sami zatčeni a souzeni (o jejich účasti na přepadávání majetných a sérii vražd se mnoho doposud nevědělo, ale Nikola by řekl všechno), nebo od něj odpadnou a pak je Nikola nebo jeho mladší bratr zabijí jako zrádce. Radili proto Šuhajům útěk z Československa, nejlépe do zámoří. Bratři však neuposlechli a to se jim stalo osudným. Na zdánlivě nevinné schůzce v lese byli bratři Šuhajové úkladně zavražděni údery seker v rukou Ihnata Sopka, Danila Jasinka a Adama Chrepty. Tito výtečníci se však odměny stejně nedočkali, naopak museli čelit obvinění z úkladné vraždy. Zakarpatský lid, který si Nikoly Šuhaje nesmírně vážil, tímto přišel o posledního z řady dávných zbojníků a pokračovatele ještě schopnějšího vůdce - Oleksy Dovbuše.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa