»
S
I
D
E
B
A
R
«
Třetí světová válka je blíže, než si myslíte
18. Červen 2016

Čím dál tím častěji objevují se závěry analytiků, že současné pohyby na geopolitické scéně skonči „Velkou válkou“, proti které druhá světová bude procházka růžovou zahradou.
Není žádná pochybnost o tom, že napětí mezi NATO, tedy respektive USA a Ruskem se zvyšuje. Někteří dávají vinu USA za to, že rozfoukaly puč na Ukrajině, rozvrtal muslimské diktatury Arabským jarem a mobilizuje základny a zařízení (radar) v bezprostřední blízkosti Ruské hranice. Jiní dávají vinu Rusku, protože si nedalo líbit změnu mocenských sil na Ukrajině, kdy se z mentálně i jazykové blízké země s demokraticky zvoleným spřáteleným prezidentem přes noc prostřednictvím násilného převratu stala nepřátelská entita. Nebo proto, že pomohl svému strategickému spojenci v Sýrii v boji proti vzbouřencům.
Již Římané se ptali „Qui bono?“ kdo má prospěch ze zvyšování napětí? Rusko to není, to má eminentní zájem prodávat za slušnou cenu svůj plyn a ropu do Evropy a dostávat za to Evropské výrobky (nejenom auta). Evropě obchod také vyhovoval. Zde to skutečně vypadá na geniální zásah party z Washingtonu, jejímž viditelným chapadlem je Victoria Nuland. Politický profit z odvrácení Ukrajiny od Ruska k NATO bere USA a účet se poslal Evropě. Že jej Evropa nezaplatila je druhá věc.
Proč by ale USA chtěly válku s Ruskem? Obávám se, že to má kořeny už někde po druhé světové válce, nebo možná už po první válce.
Spojené státy po druhé světové válce byly největší průmyslovou velmocí světa. Jenomže ji ovládli bankéři a olejáři. Takže za panování prezidenta Eisenhowera (toho generála, který velel Západní Frontě za druhé světové) byly v USA postaveny úžasné dálnice a zároveň byla zrušena většina železnic. A USA se staly závislými na ropě. Texaská ropa rychle došla a ropa se začala dovážet ze zahraničí – Arabská ropa, Kanadské ropné písky, Venezuela. Byl zrušen zlatý standard a byl zaveden takzvaný petrodolar – nebo-li všude ve světě byl obchod s ropou realizován v dolarech. Dolar se také stal světovou rezervní měnou. Jinými slovy na celém světě byla poptávka po dolarech, které mohl FED emitovat v podstatě s nulovými náklady v ohromných množstvích a za tyto (z hlediska USA bezcenné) dolary vyvážely do USA své zboží. Průmysl, který generoval zisk v nejlepším případě několik procent, se zdál zbytečný. Odstěhoval se za levnou pracovní silou do východní Asie a v USA zůstal jenom kosmický a vojenský průmysl. (Nebo jste snad někde v posledních letech viděli na nějakém výrobku „Made in USA? Víte jak vypadá Detroit?) I tento zbytkový průmysl však začal ve velkém degenerovat. Kosmický průmysl atrofoval v USA natolik, že dnes americké družice vynášejí na oběžnou dráhu ruské a evropské rakety. Špičkový vojenský průmysl je pořád nejlepší na světě, ale tento předstih rychle taje. Objevují se články, že například Raptor je z hlediska bojového použití horší, než jeho předchůdce, přestože je několikrát dražší. Dodavatelé dnes mají a platí především teamy špičkových právníků a nikoli inženýrů, takže výsledkem neskutečně drahého vývoje je, že stíhačka či jiný stroj buď nejsou, nebo zdaleka nedosahují předepsané parametry, peníze jsou utraceny a stovky právníků sepisují další a další nároky na další a další peníze. (Něco velmi podobného jako když u nás ČKD dostane zakázku na výrobu lokomotiv či vagónů). No a mezitím stíhačky sedmé generace už má i Čína.
Bohužel výše zmíněný mechanismus generování dolarů pro potřeby obchodu s ropou a pro rezervy třetích států není nic jiného, než ohromné letadlo, nebo-li Ponziho schéma. Fungovalo desetiletí a generovalo ohromnou životní úroveň pro Američany. Jenomže letadlo nemůže letět donekonečna a jednou přistát musí.
Růst Americké ekonomiky (případně deprese a krize) závisí na ceně ropy. Když cena ropy přelezla přes nějakých 80 dolarů tak to začalo v USA s hospodářstvím vypadat velmi špatně. Navíc někteří diktátoři, jako Saddám Hussain či Kaddáfí začali chtít obchodovat s ropou v jiné měně než v dolarech. Evropa si udělala Euro a řada států světa si začala diverzifikovat valutové rezervy a vedle dolaru tam měli i část v Eurech. V tom okamžiku inženýři přišli s technologií krakování a najednou USA měli svou vlastní – a levnou břidličnou ropu a plyn. Někteří texaští podnikatelé si vzali velké úvěry od bank a začali těžit. To se ovšem nelíbilo „starým a velkým“ olejářským společnostem, jako Exxon Mobil či Shell. Začalo probleskovat podezření, že „břidličné“ vrty vůbec nejsou tak výnosné, jako klasické a že je to všechno bublina.
Takto vypadala situace před několika málo lety. Bylo hodně článků, jak jsou USA na krach. Nakolik jsou validní? Těžko říci. Každopádně trend je jasný – moc a technologická převaha USA upadá a totéž u „nových mocností“ roste. Jestliže má být válka a jestliže USA v ní chtějí vyhrát, tak se to musí stát rychle.
Do této situace padla cena ropy a plynu. Bylo zde podezření, že se jednalo o dohodu USA a Saudské Arábie. Jiní říkali, že to byl útok na USA a její břidličné zdroje. Pravdou ovšem může být obojí. Velkým americkým olejářům (Exxon) Texasani těžící z břidlic zjevně velmi vadili, i když jsou oba „Američani“. A vládu v USA má pod kontrolou spíše ten Exxon.
Jak si (asi) USA představovali vývoj po pádu cen ropy? Myslím, že nějak takto:
1. Ekonomika USA začne díky levným palivům rychle růst, průmysl se vrátí.
2. Rusko zkrachuje, nebudou se platit státní zaměstnanci (vojáci a policisté, učitelé), nebudou se vyplácet důchody jako za Jelcina, nespokojený lid svrhne Putina, který ztratí podporu silových složek.
3. Saudská Arábie dostane za odměnu Sýrii, natáhne se plynovod z Kataru do Evropy a Evropa ztratí závislost na Ruském plynu.
4. Ukrajina vstoupí do EU, případně bude mít exkluzivní členství. Vstoupí do NATO a raketové a jiné systémy NATO se instalují na východních hranicích Ukrajiny několik set kilometrů od Moskvy.
5. Rusko v beznadějném postavení a za (možná) slabého následníka Putina přistoupí na privatizaci svých surovinových zdrojů ve prospěch nadnárodních korporací. Zároveň se rozpadne na několik subjektů tak, jako v 90tých letech Sovětský Svaz. Kvůli riziku občanských válek se nástupnické státy dobrovolně vzdají jaderných zbraní výměnou za „bezpečnostní záruky“ západních zemí.
Zdá se, že tento plán ve většině svých bodů nevyšel. Rusko bylo pádem ceny ropy sice těžce zasaženo, ale pozicí současné vlády a prezidenta to neotřáslo a ekonomicky našlo dostatek zdrojů, aby dokázalo vojensky a politicky hájit své zájmy na Ukrajině i v Sýrii. Třetí potenciální konflikt – opětovné rozhoření bojů v Náhorním Karabachu – zatím jakž takž úspěšně hasí. Saudské Arábii už dlouhodobě nízké ceny ropy začínají rovněž velmi výrazně překážet, protože nedokázali osekat své extrémní výdaje. A ropa začala v posledních měsících růst, což na jedné straně uvolňuje smyčku na ruském krku a zároveň brzdí i ten minimální růst v USA, který nízké ceny komodit nastartovaly. V Sýrii je pořád u moci Assad, takže ropa a plyn ze středního východu do Evropy v dohledné době proudit nebudou a Evropa zůstává závislá na Rusku. Vedlejším dopadem v Evropě jsou i tendence na ukončení protiruských sankcí.
Z výše uvedeného to vypadá, že studenoválečnický recept na likvidaci Ruska se nepovedl. Takže zbývá jenom varianta „horké velké války“. Jak to vypadá s ní?
Už Brzezinský ve své knize „Velká šachovnice“ říkal, že Sovětský svaz musí být sevřen ve třech bodech:
• Nejdůležitější je Evropa, která bude nástupištěm pro invazi
• Jih jistí Turecko a (dnes již ne) Irán
• Východ pokrývá Jižní Korea a Japonsko.
Zjevnou a ohromnou chybou USA bylo, že establishment nepodpořil ve své době šáha Rézu Páhlavího a nechal Irán ajatolláhům, kteří byli jejich smrtelní nepřátelé. To oslabilo sevření Sovětského svazu z Jihu.
Ve výše uvedeném světle se jeví velmi logickou nedávná snaha Putina sblížit se s Japonskem, kde jsou základny USA velmi nepopulární. Bude to stát Putinovi i za Kurilské ostrovy? Uvidíme. Spojenectví USA a Jižní Koreje je neprůstřelné, dokud vládnou v Severní Koreji Kimové, ze kterých má Soul strach. Ale jenom Korea je jako základna proti východnímu Rusku dost málo, USA musí udržet Japonsko, pokud se mají cítit dost jistě vedle Sibiře a Číny.
Zbývá Evropa. Evropa byla poslušnou částí NATO, dokud nepadl Sovětský svaz. Poté se Evropa začala cítit komfortně bezpečně a kanibalizovala armádu ve prospěch sociálního státu, za který se ve volbách dostávají politické body. Zároveň velké Evropské státy ztratili potřebu poslušnosti vůči USA – víme, jak se kroutili, když USA požadovali podporu při svých vojenských akcích na Středním východě.
V současné době potřebují USA dvě věci – nakopnout svou ekonomiku a donutit Evropu ke slepé poslušnosti. Zkusme tedy extrapolaci do budoucnosti, i když prognostika je věc ošidná.
Miliony imigrantů zaplavují Evropu. Pokud v Evropě vznikne výbuch arabsko-muslimského povstání, tak Evropa nemá silové složky, které by proti němu mohla postavit. Evropské armády ani policie by na to nestačily. Zvláště, pokud by povstalci byli vyzbrojeni alespoň lehkými zbraněmi. Vzpomeňme na odhalené lodě s náklady kalašnikovů, které byly zameteny pod koberec. Kolik jich v Evropě svůj náklad vyložilo? Neumím a neodvažuji se odhadnout. Jedno je ale podle mne jasné. Dostat do pohybu miliony lidí v Africe a Asii, logisticky to zaštítit, organizovat a financovat nekonečně přesahuje možnosti a schopnosti Islámského státu. Ti ještě tak dát dohromady deset fanatiků, zaplatit jim pět tisíc Euro, vyzbrojit uschopněnými samopaly dříve zneškodněnými a poslat na letiště či do koncertní sítě. Organizace a financování milionů lidí na území větším než několik Evrop je úplně jiný level. Vyžaduje to tisíce operativců v terénu, stovky řídících důstojníků implementujících rozkazy centrálního štábu. I na CIA je to skvělý výkon hodný obdivu. Ti alespoň mají lidskou i materiální infrastrukturu vypracovanou pro Arabské jaro, pro kohokoli jiného (i pro tajné služby velkých států) v podstatě nemožný úkol.
Faktem je, že dnes existuje jediná síla, která by potenciálně byla schopna si s povstáním v Evropě rychle a brutálně poradit a tou je americká armáda. Budou ji Evropští lídři na kolenou prosit? Asi ano. A navíc by takováto operace ospravedlnila masivní přesun US pozemních sil do Evropského prostoru jako nástupiště na Rusko.
S nepokoji v Evropě by s největší pravděpodobností padlo Euro. V důsledku tohoto pádu by ovšem státy, které mají Euro v rezervách, museli rychle najít substituci. A rychle by potřebovali velké objemy dolarů, aby si rezervy centrálních bank doplnily. To by opět ohromně – i když krátkodobě – posílilo ekonomickou pozici USA. A to je přesně okamžik, který by logicky USA využila, aby porazila Rusko.
Putin a jeho suita má zřejmě představy dost podobné tomu, co jsem zde sepsal. Proto teď haraší zbraněmi. Zjevně v hlubokém utajení už někdy od roku 2000 rekonstruuje armádu a snaží se mít nejmodernější zbraňové systémy. Kdokoli se podívá do nedávné historie článků na webu, zjistí, že ruská vojenská letadla svými parametry nepříjemně překvapují důstojníky NATO, že Rusko má střely s plochou dráhou letu, že jejich prostředky elektronického boje jsou o třídu lepší než americké ekvivalenty, že zmodernizovali atomové raketové křižníky včetně Petra Velikého a mnoho podobných zpráv.
Signál v podstatě říká, že jestli si US armáda myslí, že svou technologickou převahou přejde přes ruskou armádu tak, jako přešly přes gardu Saddáma Hussajna, kde tanky měly proti americkým střelám cenu šrotu, že to tak nebude.
Kromě toho už 70 let na obou stranách probíhá utajený vojenský výzkum. Stačí si najít na webu „Projekt Philadelphia“ nebo Rusko – Čínský incident na Ussuri z roku 1969, kdy se 50.000 čínských vojáků údajně vypařilo i s kopcem, kde byli opevněni.
Půjde za těchto podmínek vyprovokovat velkou válku? Zdá se, že vše závisí na tom, nakolik jsou USA v zoufalé situaci. Protože historie zná mnoho nepochopitelných válek, které útočník nemohl vyhrát a které vznikly pouze proto, že „mírový stav“ by znamenal pro vládnoucí garnituru katastrofu ještě větší. Ani nemusíme chodit daleko do minulosti. Útok Argentiny na Falklandy v době, kdy ještě měla Velká Británie docela bojeschopnou armádu a navíc za premiérku „Železnou lady“ se zdál být šílenstvím. A také byl. Ale Argentina byla před krachem. Jsou dnes USA v obdobné situaci? Těžko říci. Každopádně ty suroviny, co jsou na Sibiři, potřebují velice nutně. A, pokud nebude válka teď, tak USA budou jenom slábnout a Rusko a Čína jenom sílit.
Zatím máme kliku. Nemáme na svém území arabsko - islámské imigranty v počtu, který by jim umožnil šanci na povstání, ani důležité vojenské instalace NATO, které by si říkaly o atomovou ránu z Kaliningradu. Naše hornatá zemička také není příznivá tažení velkého množství vojáků, ti historicky z dobrých důvodů při tazích Východ – Západ a obráceně táhly údolím Dunaje a polskými rovinami. A ty důvody snad platí i teď. Snad to pomůže. Zatím…
Václav Prokůpek

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa