»
S
I
D
E
B
A
R
«
Vliv médií na vývoj dětí
11. Únor 2012

K potřebám člověka patří, aby se mu dostávala pozornost. Tu nejvíce potřebují děti a mladiství. Vlivem uspěchané doby a médií se této generaci nevěnuje příliš mnoho času a média nahrazují komunikaci a mnohdy i pochopení v rodinách. Děti mají pocit, že je okolí nevnímá nebo je vnímá nedostatečně. Mediální a informační společnost má pozitivní i negativní vliv na děti. Téměř neexistuje rodina bez televize či mobilního telefonu a internet je dostupný stále většímu počtu lidí. Zatímco se v roce 2 000 předpokládalo, že mobil budou používat obchodníci či manažeři, v současné době mají mobilní telefon již žáci prvního stupně základní školy. Vlastní telefonní číslo a SMS zpráva je pro děti běžná stejně jako internetové aplikace typu Facebook či ISQ. Media o naši i dětskou pozornost doslova zápasí.
Bude současná generace dětí a mladistvých médii poznamenaná? Děti méně čtou, jsou zvyklé psát na počítači a osobní komunikaci velmi často nahrazuje komunikace elektronická. Zapnout počítač a napsat E-mail je rychlejší, než navštívit spolužáka. Ještě rychlejší jsou SMS a MMS zprávy. S mobilem se defacto dá i usínat… Kvalitní přístroje umožňují přehrávání pohádek či filmů. Rodiče tak nemusí dětem věnovat tolik drahocenného času. Mnohdy je pro ně snazší potomka usadit k TV či mu poskytnout zábavu přímo do postýlky.
Rozvoj zdravé osobnosti je možný jedině na základě vnímání druhými lidmi, verbální či neverbální zpětné vazbě. Jen prostřednictvím setkání se s druhými lidmi můžeme najít sami sebe. Pokud by dítě nemělo vazbu od rodičů a ostatních lidí v jejich okolí, došlo by zcela jistě k poruše osobnosti. Hrozbou je chorobný pocit méněcennosti, ale i přeceňování se. Zdravě sebevědomého člověka nevychováme pouhým odložením k televizi či jiným médiím. Dítě si samo neumí vybrat, co je pro něho vhodné a co jej může ohrozit. Pokud dítě neprožívá reálný svět, může se stát, že začne žít virtuální život na internetu. Tam může své „já“ zpřístupnit mnoha lidem a získat kýženou pozornost.

1. Prostředky masové komunikace

„Média slouží, jak říká již jejich název, ke zprostředkování obsahů mezi dvěma různými subjekty. Nejpřímějším a nejstarším médiem je řeč, která umožňuje vyjadřovat pocity a myšlenky a bezprostředně je sdělovat ostatním. Pro vývoj médií je charakteristická skutečnost, že tato bezprostřednost mluvčího a posluchače je zrušena, ať už prostorově nebo časově anebo v obojím smyslu.“
Používání médií bylo zpočátku vyhrazeno pouze dospělým. Tvůrci médií nespatřovali v mládeži a dětech cílovou skupinu. Díky hospodářskému rozvoji a v důsledku společenských změn jsou mladiství a děti čím dál více předmětem zájmu mediálního průmyslu. Děti mnohdy znají techniku lépe než rodiče.
Média již nejsou ústředním bodem bytu, kdy televize byla velice drahá a symbolizovala vysoké společenské postavení. Počet přístrojů se v bytech zvyšuje a jedna domácnost jich může mít hned několik. Není výjimkou televize umístěná v dětském pokoji. Televize i vypnutá je centrem bytu, uspořádání nábytku či sedací soupravy je podřízeno tomuto médiu. I přes počet přístrojů v rodinách dochází velmi často k programovým sporům, kdy si každý člen rodiny hájí své individuální zájmy. Tato individualizace může vést až k určité sociální izolaci. Pro dítě je rozhodně lepší mít vlastní TV a nedohadovat se s ostatními členy rodiny, co bude sledovat…
Místo toho, abychom svět poznávali, nemusíme nikam chodit a z tepla obýváků pozorujeme svět jako na dlani, respektive jeho fragmenty. Množství informací je rozsáhlé a sledování TV či rozhlasu je velmi pasivní. Člověka omezuje schopnost pozornosti. Působením obrazovky se zpomalují pohyby očí i celková aktivita člověka, včetně jeho metabolismu. Dochází k celkovému útlumu. Je snadné médium zapnout, ale mnohdy je obtížné jej vypnout. Média jsou mnohdy jen zvukovou kulisou, zamezující samotě a tichu. To, co člověk vnímá se ukládá do našeho podvědomí a výrobci reklam tak mohou ovlivnit naše i dětské spotřebitelské chování. V minulosti byla základním kamenem médií informace, nyní jsme přesyceni nadměrnou nabídkou, což vede k naší pasivitě až nudě. Pasivně přijaté informace jsou téměř vždy manipulativní. Televize je defacto pouhým obalem na reklamu, která je pro mediální společnosti prioritní.

Média (prostředky masové komunikace) dělíme na tisková a elektronická.

• Tisková – knihy, vyhlášky, noviny, časopisy, plakáty, informační brožury, letáky…V běžné praxi se za tisková média považují periodika, která vychází alespoň 2x ročně. Největší význam mají noviny (deníky), týdeníky a časopisy.
Tisková média jsou vydávána i v elektronické podobě – nezměněné verze tištěných vydání či internetové mutace aktualizované mnohokrát denně.

• Elektronická – rozhlas, TV, internet. Ale zahrnuje i telefon (SMS, MMS), video a multimédia (CD, DVD).

Média zahrnují technické prostředky a sociální systémy sloužící k hromadné komunikaci, ale i příslušné instituce.

2. Virtuální svět internetu

Nejběžněji používaným typem média téměř všech dětí a mladistvých je internet. Celosvětově mělo v roce 2002 přístup na internet cca 620 milionů lidí, což je cca 10 % populace. Internet se šíří 3 x rychleji než dříve televize a 10 x rychleji než rozhlas. U nás jeho význam a rozvoj stoupá po pádu komunismu. Internet není typickým masovým médiem, neboť umožňuje svobodný výběr zdrojů a informací.
Internet vychází vstříc potřebě dítěte být vnímáno a být součástí mediálního světa. Tato nová forma komunikace přispěla k rozšíření komunikačních možností (e-mail, chat, hry, ISQ apod.) a usnadnila a zároveň i urychlila komunikační tok. Díky e-mailům ale děti neřeší pravopis – velká, malá písmena, gramatiku – interpunkce apod. Zajímavé je, že mladí nepotřebují pravopis, ale chtějí, aby byl web pěkný, nároky na internetové strany stoupají. Internet musí hlavně prakticky vyhovovat, jeho používání se liší dle věku. Pozitivní je, pokud dítě používá internet cíleně jako zdroj informací. Encyklopedický význam internetu je nesporný nehledě na aktuální informace z běžného života. Mutace deníků jsou v průběhu dne aktualizovány, a to jak v rámci českého, tak i zahraničního zpravodajství. Internet je cenným zdrojem pro žáky středních škol, umožňuje výměnu informací, vyjádření myšlenek, ale i kritiky.
Internetová komunikace má však i svá úskalí. Mnohdy může být tato komunikační cesta i zdrojem problémů, pokud se podaří např. e-mail odeslat nesprávné osobě… Obrovským problémem je přístup i velmi malých dětí na internet a otevírání stran pro ně nevhodných, zejména erotických. Množství informací na internetu je obrovské a mnohdy nepřehledné. Děti na internet dávají informace o své osobě, sdělují své zájmy, koníčky, ale i fotografie. Obzvlášť dívky jsou rády za komentáře spolužáků či kamarádů. Tato komunikace však skrývá hrozbu zneužití pedofilů či jiných chorobně orientovaných lidí. Internet poskytuje dětem určitou míru „důvěry“. Proto je nezbytné, aby rodiče své děti vychovávaly nejen co se týče běžných každodenních návyků, ale i opatrnosti při práci s médii, internetem obzvlášť. Dítě je schopné na internetu strávit desítky hodin, což jej ovlivňuje psychicky, ale i fyzicky. Problémy s páteří, vady zraku jsou velmi časté již v ranném věku dětí. Internet umožňuje dětem se virtuálně setkávat a dodává dětem určité rozptýlení po školním vyučování. S ohledem na rodiče může dojít až k odcizení, neboť děti věnují bezprostřednímu okolí méně času než tomu virtuálnímu. Proto je nezbytné s dětmi hovořit, prožívat společné chvíle a ne je odkládat k počítači.
Dívky na internetu prožívají život celebrit, modelek a ztotožňují se s nimi. Mnohé internetové hry pro chlapce jsou příliš surové, drsné a zvyšují agresivitu dětí. Tomu lze zabránit jedině včasným zásahem rodičů a školy. Moderní formy komunikace by měla doplnit komunikace klasická, ať již rukou psaný dopis, reálný rozhovor apod. Virtuální komunikace může mít za následek neschopnost vztahu v dospělosti, duševní i tělesné nemoci. Sociální život dětí a mladistvých se mění a mladá generace by si měla uvědomovat přínosy, ale i nevýhody nových forem komunikace. Děti se vlivem reklamy pro všechno rychle nadchnou a je nutné zvážit, co je opravdu smysluplné a co jen mediálně nadhodnocené. Nechceme vychovávat děti závislé na internetu. Anonymita internetu způsobuje rozpad sociálních vazeb, vytrácí se normy chování, může narůstat deprese z určité izolace. Internet je levnější než drogy, ale stojí mnoho času.
Výhodou pro děti školou povinné je interaktivita internetu, hypertextové odkazy a databáze. Je to jeden z nejvýznamnějších nástrojů mezilidské komunikace, bohužel se specifickými riziky, která jsou nezbytná s ohledem na děti a mladistvé minimalizovat. Práce s počítačem je pro děti pozitivní, děti ho ovládají velice snadno. Vřelý vztah k technice se ale může negativně odrazit k životnímu postoji, aby pak děti neviděly svět jako počítačovou hru…

3. Televize působí nejen na dětskou psychiku

Televize je velmi mocné médium. Již malé děti vysedávají před obrazovkou a pokud je rodiče neusměrňují, shlédnou pořady i pro ně nevhodné, zahrnující násilí, erotiku apod. Některé pořady však mohou být i poučné, například soutěžní pořady výukového charakteru, kde si dítě zdokonaluje své vědomosti. Těchto pořadů je však méně, neboť jsou hodně specifické a zaměřené na konkrétní cílovou skupinu, u které se vyžadují patřičné znalosti. Zábavní pořady typu reality show (Big Brother, Super Star apod. ) jsou určeny širší veřejnosti a dětem zabírají poměrně hodně času. Cílem je sledovanost, což se médiím daří. Horší je to pak s učením dětí, neboť prosedí večery před obrazovkou. Naprostým problémem je poté vnímání reálného světa. Místo toho, aby se děti bavily o svých zážitcích, řeší cizí medializované životy, které znají důvěrněji. Mnohdy žijí náhradní životy, přitom se od nich nic nevyžaduje. Televizní zábava je pasivním prožitkem.Vede k návyku a preferování pasivity jakožto bezproblémového přežívání.
„Televizní kultura má svoje specifika. Je lákavě pohodlná – není nutná fantazie jako při četbě, prožitek je daleko bezprostřednější a tedy také daleko nekritičtěji přijímaný. Není nutné ani důstojné vystupování, oblečení a chování – na rozdíl od dovadla a dokonce i od kina, což opět odpoutává intelekt a vede ke vnímání nejstaršími „živočišnými“ kanály. Vcelku tedy intenzivní, leč nekritické, bezmyšlenkovité, občas dokonce polovědomé vnímání.“
Vysedávání před televizí může mít i důsledky zdravotní, mohou nastat problémy s páteří (bolest krční či bederní páteře), vadné držení těla, bolest hlavy či očí. Ve světě je dokázaný i vztah sledování televize a narůstající obezity. Negativní zdravotní dopady může mít i nedostatek spánku. V dnešní době děti vysedávají před televizí neúměrně dlouho. Trpí tím i dětská psychika, komunikace s rodiči je časově omezená. Počítač a TV jsou nejsilnějšími médii. V současné době je zcela běžné, že dítě má vlastní počítač s internetovým připojením. Je zcela běžné, že se dítě věnuje více činnostem najednou, má vlastní počítač i televizi v pokojíčku a na stole mobilní telefon. Přepínání dětí může mít vliv na nálady dítěte, někdy může být dítě hyperaktivní a někdy naopak apatické. Děti, které mají ve svém pokoji televizor, mívají horší prospěch, než ty, které jej nemají. Zrychlená moderní komunikace ovlivňuje dále srdeční činnost, krevní oběh i trávení. Neurobiologický výzkum dokazuje vliv sledování televize na utváření nervové soustavy.
„Studie dokládá, že pravidelné sledování televize v prvních třech letech života vede v důsledku jednostranně vizuálně-auditivního zprostředkování dojmů a informací ke snížení počtu synapsí (spojení) mezi jednotlivými nervovými buňkami v mozku, což má za následek, že v dalším životě bude docházet k organicky podmíněným poruchám pozornosti. Výsledky které byly v rámci této studie získány ohledně sledování televize, lze bezpochyby přenést i na oblast dalších médií.“
Po zapnutí televize dochází ke zpomalení rytmu mozku, po dvou minutách je mysl uvolněná, nesoustředěná a pasivní. Televize lze libovolně přepínat, měnit „zážitky“ a jejich prožívání. Díky televizi mohou být děti až necitlivé k ostatním dětem, neboť při napjatých situacích vlastně žádnou bolest necítí. V dospělosti pak mohou v reálných situacích ohrožení jednat neadekvátně. Proto není vhodné děti odkládat k televizi. Psychologická a výchovná rizika televize jsou pro děti vysoká. Děti jsou zvídavé a vnímavé. Dětská psychika je však nepřipravená na krutost, násilí a erotiku na obrazovce. Zobrazované násilí může být určitým návodem pro děti a ty jsou pak agresivní a zlé na ostatní. Děti nejsou schopny rozlišit realitu od televizního světa. Proto je nezbytné informační značení, které uvádí rizika příslušného pořadu.

4. Mobilní komunikace

Komunikační chování dětí a mladistvých se mění a vyvíjí. Internet je společně s mobilním telefonem pro současnou generaci „nepostradatelný“ a velmi „důležitý“. Děti již téměř vůbec nepoužívají klasickou psanou korespondenci – dopisy. Hlavní je mobilní komunikace – ať již telefonní rozhovor či SMS (MMS). Jediným omezením je pro ně dostatek kreditu, psaním SMS jej totiž velmi rychle vyčerpají. Rodiče mohou děti usměrňovat měsíčním paušálem či kapesným. Mobil je nejen potřeba, ale stává se také prestižní a módní záležitostí. Mobil musí být „perfektní a moderní“. Notebook s bezdrátovým připojením umožňuje mladistvým téměř na kterémkoli místě získávat informace a komunikovat. Přínosem je, že rodiče mohou dítě kdykoli zastihnout, bohužel však nemají kontrolu, zda je dítě doma, ve škole či někde jinde, kde být nemá…
Chlapci jsou obvykle technicky zdatnější a proto i náročnější na vybavení. Dívky jsou naopak velice rychlé, hlavně co se týče psaní SMS zpráv. Délka hovorů se také liší u chlapců a dívek, přičemž „křehká stvoření“ vydrží protelefonovat celé hodiny. Po návratu ze školy je většina dětí „on-line“. Kamarádi se tak mohou s nimi kdykoliv spojit. Stálé připojení na internet je již finančně dostupné a defacto nejlevnější technickou komunikací. Kromě komunikace děti a mladiství využívají web ke stahování hudby, filmů či her. Rodiče mnohdy neví, co přesně jejich děti na internetu dělají. Např. seznamování po internetu může být velmi nebezpečné a je zde nezbytná výchova ve školách i v rodinách. Děti díky komunikačním médiím nejsou izolované, telefon a internet je spojuje se světem. Globalizace se projevuje i v komunikaci. Osobní kontakt se však nedá zcela nahradit. Skuteční přátelé se schází osobně, diskutují a prožívají své životy. Děti musí mít zájmy, koníčky a sportovní aktivity, jinak by tato generace byla chudá na zážitky a vjemy. Rodiče nemohou děti vychovávat po mobilu. Přirozené výchovné prostředky se díky médiím rozmělňují a mění.

ZÁVĚR

Člověk se nachází již od dětství mezi svobodou a manipulací. Naprostá svoboda neexistuje, děti a mládež ovlivňuje mnoho faktorů, včetně mediálních. Mladý člověk má již na rozdíl od dítěte možnost volby a určité svobody. Sám si musí říci, do jaké míry bude či nebude závislý na moderních médiích. O děti musíme z hlediska mediální komunikace pečovat, stejně tak jako pečujeme o jejich zdraví, fyzický či psychický vývoj. Jedině tak může dítě dozrát ve schopného a samostatného člověka. Dítě musíme naučit pozitivně využívat média obdobně jako je učíme např. pravidla silničního provozu či jiné společenské úmluvy. Význam má zde rodina a škola. Mnoho dětí má na konci školní docházky za sebou víc hodin strávených u televize než ve škole. Nehledě na ostatní informační kanály. Dospělí musí dětem pomáhat získávat mediální kompetenci a naučit je pozitivně využívat dostupné informace.
Mediální kompetence je defacto ovládání techniky, technických přístrojů a aplikací. Dítě musí umět nejen přístroj spustit, ale i dobře používat. Přístroj musí být pro dítě věkově vhodný. Média by neměla být pro děti pouhou konzumní zábavou, ale přínosem.
Televize, internet, mobilní telefony a další média jsou součástí našich životů a ovlivňují naše komunikační chování. Pokud chceme být pro děti vzorem, musíme se hlavně my dospělí vymanit z vlivu médií a být jejich svéprávnými uživateli. Nestaňme se obětí mediální manipulace. Mediální kultura je přístupná všem, neměla by nám však nahradit kulturu „tištěnou“ – knihy, noviny, časopisy, apod. Společenská degradace by byla obrovská. Proto buďme moudří a minimalizujme rizika informační společnosti. Vývoj dětí musíme podpořit nikoliv ohrozit. Je to naše budoucnost. Děti povedou dál naše životy a budou nám oporou.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BUERMANN, UWE. Jak (pře)žít s médii. 1. vyd. Hranice : FABULA, 2009. 239 s. ISBN 978-80-86600-58-1.

MUSIL, JOSEF. Elektronická média v informační společnosti. 1. vyd. Praha : Votobia, 2003. 261 s. ISBN 80-7220-157-3.

MUSIL, JOSEF. Komunikace v informační společnosti. 1. vyd. Praha : 2007. 144 s. ISBN 978-80-86723-39-6.

MUSIL, JOSEF. Sociální a mediální komunikace. 1. vyd. Praha : UJAK 2010. 256 s. ISBN 978-80-7452-002-0.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Komentáře ke článku jsou ukončené.

»  Běží na: eBlog.cz   »  Šablona: Ahren Ahimsa